Petr Dudek: Bill Clinton a Barack Obama
Americký prezident měl zvláštní zálibu. Vlastně to nebyla záliba. Spíš chtěl být odpovědný. A hlavně oblíbený. Proto se od svého vstupu do Bílého domu snažil zastavit se na chvíli s každým, koho potká, a prohodit s ním pár slov. Přeptat se třeba, jak se daří dětem, jak dotyčnému či dotyčné slouží zdraví, jaká byla dovolená a tak podobně.
Byl to náročný úkol. Dokonce tak náročný, že ani prezident, přestože byl ještě mladý a od přírody velmi inteligentní, si s ním nedokázal poradit. Snažil se, ale bylo to nad jeho síly. Potkával příliš mnoho lidí. Zpočátku se mu dařilo zapamatovat si jejich křestní jména i jména jejich nejbližších. Pak, při dalších setkáních dotyčné ohromoval tím, jak sypal z rukávu otázky i s příslušnými jmény. Jak se má Lilian? Co George? A Elizabeth?
Ohromení ale brzy vystřídal úžas. A potom znepokojení. Co ten prezident svými neustálými dotazy sleduje? Navíc, prezidentova paměť začala jevit známky přetížení. Zvěsti o tom unikly z Bílého domu a na stránkách novin se objevily karikatury prezidenta, jak se s kruhy pod očima potácí Oválnou pracovnou zcela vyveden z konceptu, protože si ne a ne vzpomenout, jak se jen jmenuje mladší z neteří jeho ministra pro záležitosti válečných veteránů...
Pamětníci vědí, že právě takovýmto způsobem popisovala média amerického prezidenta Billa Clintona v prvních měsících jeho vládnutí v roce 1993. Vzpomněl jsem si na to v souvislosti s chystanou pražskou návštěvou dalšího amerického prezidenta, Baracka Obamy. Sám Bill Clinton Prahu, jak víme, v době svého prezidentského období také navštívil. A to poměrně brzy po nástupu do funkce. V lednu 1994.
Nehrál tehdy jen na saxofon v Redutě. Setkal se s kdekým. Měl i jakýsi zvláštní sbližovací program, kterého jsem byl zčásti jako novinář přímým svědkem. I když byl v úřadě už rok, cosi z jeho prvotního odhodlání být přátelský a překypovat zájmem o okolí, i kdyby ho to mělo stát život, v něm stále přežívalo. Jeho doprovod tehdy sezval vybrané české podnikatele do obchodního domu K-mart, dříve Máj, později Tesco, na Národní třídě.
Tady, ve sportovním oddělení, přímo mezi lyžemi, kopacími míči a spacími pytli, se Clinton s našimi perspektivními byznysmeny sešel. Vznikla mimořádně křečovitá a nudná konverzace. Musel jsem ale žasnout nad tím, jak dlouho se nejmocnější muž planety dokáže vyptávat třeba na výrobu ekologicky šetrných monočlánků v nově zprivatizované továrně ve Slaném.
To všechno je už relativně dávno. Clinton už není prezidentem a myslím, že jeho obžerný zájem o živé bytosti kolem už také podstatně polevil. Pokud ne dřív, tak nejpozději po aféře s Monikou Lewinskou.
Teď tedy přijíždí do Prahy další americký prezident. Barack Obama je také velmi mladý, ve funkci je také ještě nováčkem. Shodou okolností pochází také z demokratické strany jako Clinton. I on dal najevo, že chce být mnohem otevřenější a přátelštější než jeho republikánský předchůdce. Jistě nejen proto nás čeká zajímavá návštěva.
Vypadá to ale, že ve výběru osob, se kterými se v Praze setká, a míst, kde ke schůzkám dojde, je Obama mnohem uvážlivější, než byl jeho předchůdce před patnácti lety. Pokud to znamená, že těm, s nimiž se nakonec sejde, bude naslouchat o to soustředěněji, pak mi to ani trochu nevadí.
Autor je vedoucí redakce publicistiky ČRo 1 - Radiožurnálu
