Petiční archy na úřadech a pragmatické politické strany. Jak si volí prezidenta naši sousedi?

Pravomoci prezidenta nebo prezidentky České a Slovenské republiky si jsou v důsledku své společné historie značně podobné, stejně jako politické diskuse ohledně tohoto tématu.

„Obě země si volí svého prezidenta nebo prezidentku přímou volbou. Slovensko začalo už v roce 1999, tedy o něco dříve než Česko. A stejně jako v Česku se i na Slovensku vedly debaty o tom, jestli by přímo volený prezident neměl mít větší pravomoci, protože tradice ve smyslu prezidenta voleného parlamentem byla záměrně nastavená právě pro procedurální možnosti, které prezidenti za první ČSR měli,“ říká slovenský sociolog Michal Vašečka.

Rozdíl pouze v kvóru?

Velmi podobné volby prezidenta jsou také v Rakousku. Jak uvádí redaktor serveru Seznam Zprávy Petr Holub, je to i díky první československé ústavě, tak i rakouské ústavě z roku 1918, kterou sepsali absolventi stejné školy, a to právnické fakulty ve Vídni.

Čtěte také

Volby polarizují společnost. Ale show kolem zvyšuje zájem o politiku, vyzdvihuje expertka

„Ty podobnosti jsou značné a i vývoj byl svým způsobem paralelní včetně toho, že posléze byla v Rakousku zavedena přímá volba prezidenta. V nominacích kandidátů na prezidenta také nejsou velké rozdíly oproti Česku,“ míní Holub, podle kterého je systém volby prezidenta v Česku s Rakouskem sice velmi podobný, ale smýšlení politických stran se od toho českého liší.

„Vzhledem k tomu, že jsou strany v Rakousku možná více pragmatické než u nás, tak s výjimkou jedné, tedy Svobodných, se všechny domluvily na tom, že budou v loňských říjnových volbách prezidenta všichni podporovat dosavadního šéfa státu, což je Alexandr Van der Bellen. De facto chtěly zabránit nějaké příliš vyhrocené kampani, což se podařilo,“ říká Holub.

Přímá volba tam není kvůli tomu, aby prezident neměl takové pravomoci.
Silja Schultheisová

Rozdílný oproti českým volbám je v Rakousku počet občanských hlasů k tomu, aby mohl jít člověk, který není navržen stranou ale občany, kandidovat.

„Kvórum, kolik lidí musí podepsat kandidátku, je mnohem nižší než u nás. Ale je to i jednodušší v tom, že pokud chce člověk podepsat petici na podporu kandidáta, tak jde na nějaký státní úřad. Ten často zastupuje pošta a ta rovnou překontroluje přesně jeho data, takže nemůže dojít k tomu, že by snad petiční arch byl později kontrolován a zpochybňován,“ vysvětluje Holub.

Speciální úřad na volbu prezidenta

Čtěte také

Petr Šabata: Jak Jiří Drahoš prohrál volby a co to vypovídá o letošním finále

Německo se naopak v rámci prezidentských voleb zcela liší. Prezidenta tam totiž vybírá Spolkové shromáždění, což je ve své podstatě ústavní orgán, který existuje jenom kvůli tomu, aby jednou za pět let zvolil hlavu státu, jak uvádí Silja Schultheisová z Česko-německého fondu budoucnosti.

„Je to tak z dobrých důvodů, a hlavně z historické zkušenosti Německa. Přímá volba tam není kvůli tomu, aby prezident neměl takové pravomoci. Musím přiznat, že to není úplně jednoduchý model, ale funguje,“ říká Schultheisová.

Na Slovensku média zaujala etnizace

Sousední země tak mají s českým prezidentským volebním systém podobné ale i velmi rozdílné modely. Na druhou stranu zájem sousedních médií o české prezidentské volby je jednotný.

Kampaň Andreje Babiše a porovnávání s Husákem se mnohým na Slovensku nepozdávalo.
Michal Vašečka

„Slovenská média se věnují českým prezidentským volbám hodně intenzivně. Otázka je, jestli toto téma zajímá místní obyvatele. Nemyslím to zle, ale mám takovou zkušenost, že obyvatele volby v druhém státu tolik nezajímají. Na Slovensku nejvíce ale zarezonovala etnizace. Kampaň Andreje Babiše a porovnávání s Husákem se mnohým na Slovensku nepozdávalo. Já to vidím trochu s úsměvem, protože co je typické pro Slovensko za posledních 30 let, je silná etnizace veřejného prostoru,“ míní Vašečka.

V Německu by tohle nešlo

Čtěte také

Kamila Pešeková: Frustrace Slováků nahrává opozici. Předčasné volby se budou konat na podzim

O české volby hlavy státu se zajímala také německá veřejnoprávní média. Podle Schultheisové místní média psala především o tom, v jakém duchu jsou vedené kampaně, než aby se zajímala o samotné kandidáty.

„Tohle by v Německu snad ani nešlo. Kandidáti v Česku prezentují různé postoje k různým otázkám, kde jde vyloženě už o válku a mír. Například týdeník Die Zeit začal článek o české prezidentské volbě otázkou: ‚Přestavte si, že by se v Německu nechal volit bývalý agent Stasi. Bylo by to možné? Ne!‘ Pro Němce je tedy toto velmi nezvyklé,“ dodává Schultheisová.

Poslechněte si celý pořad Souvislosti Plus v audiozáznamu. Moderuje Petr Dudek.