Pavel Polák: Německé problémy s armádou
Německo má problém s vlastní armádou. Mělo ho v minulosti, má ho nyní a – jak se zdá – bude ho mít i v blízké budoucnosti. Kancléř Friedrich Merz slibuje, že spolková republika bude opět obranyschopná a že bude s to zajistit nejen vlastní bezpečnost, ale také výraznou měrou garantovat i bezpečnost evropskou. Jenže vzhledem k ne příliš dobrému stavu bundeswehru to jsou – diplomaticky řečeno – velmi ambiciózní plány.
Po konci studené války a během následujících tří dekád zdánlivě nekonečného míru nebyla armáda v Německu rozpočtovou prioritou. Šetřilo se na ní a průběžné inventury vždycky vyvolaly veřejné pozdvižení, protože se ukazovalo, jak málo kusů vojenské techniky je ještě schopné plného bojového nasazení.
Poté, co Německo poskytlo napadené Ukrajině vojenský materiál a funkční těžké zbraně, je na tom bundeswehr ještě hůř. Friedrich Merz potřebuje pro armádu peníze. A chce proto svou zemi zadlužit. Nechal kvůli tomu upravit dluhovou brzdu ukotvenou v ústavě. V penězích tedy problém nespočívá.
Odvodní prohlídka
V tuto chvíli nechybí Německu pouze funkční zbraně, ale také vojáci. Bundeswehr jich má 180 tisíc, což je chronický podstav. Více než 20 tisíc pozic je dlouhodobě neobsazených, protože o službu v armádě zkrátka není zájem.
Čtěte také
Před více než deseti lety otevírala v Berlíně tehdejší spolková ministryně obrany a dnešní šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová vůbec první showroom bundeswehru. Cílem bylo oslovit veřejnost, ukázat bundeswehr jako dobrého zaměstnavatele a nalákat nové adepty pro práci v armádě. Showroom problém nevyřešil. Vojáci chyběli tehdy, chybí i dnes.
Jejich nedostatek si uvědomil i stávající spolkový ministr obrany Boris Pistorius, když chtěl vybudovat novou brigádu, kterou Německo před dvěma lety slíbilo vyslat do Litvy k posílení obrany východního křídla NATO. Personálně to bylo velmi složité.
Německo se ovšem do této situace vmanévrovalo samo. Za vlády kancléřky Angely Merkelové v roce 2011 padlo rozhodnutí pozastavit na dobu neurčitou brannou povinnost a zavést profesionální expediční armádu ušitou na míru zahraničním misím, do kterých se spolková republika zapojuje v rámci NATO. Mít robustní armádu se v mírových dobách nejevilo jako ekonomicky smysluplné.
Čtěte také
Zatímco faktický konec branné povinnosti přijala německá veřejnost bez výhrad, její zvažované znovuzavedení se ukazuje jako politický risk, protože není příliš populární. Samotný kancléř kolem toho našlapuje velmi opatrně.
Jeho kabinet schválil na konci léta plán, podle kterého budou muset mladí muži od roku 2027 chodit na odvodní prohlídku, aby měl stát přehled o tělesné kondici případných rekrutů. Služba v armádě by ale měla být nadále dobrovolná. Nalákat nové rekruty mají vyšší platy a další benefity.
Že bude najednou fungovat to, co dosud vůbec nefungovalo, se nezdá být moc pravděpodobné. Navíc když ministr obrany Pistorius mluví o tom, že by bundeswehr měl mít až o 80 tisíc vojáků víc, než jich má dnes – tedy 260 tisíc. Tomu, že budou zájemci stát ve frontách před náborovými centry bundeswehru, nevěří asi nikdo.
Dost možná i proto už mluví kancléř Merz v náznacích o tom, že pokud se personální krize v armádě v dohledné době nevyřeší, bude třeba nahradit princip dobrovolnosti obyčejnou povinností.
Autor je novinář, bývalý zpravodaj Českého rozhlasu a České televize v Německu
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
