Pavel Kuka

4. listopad 2003

Jsou věci, se kterými člověk nic nenadělá, jako když přestanou platit desetníky nebo zdraží rohlíky. Vyslechneme samozřejmě důvody, ale i kdyby nás nepřesvědčily, nebudeme se hádat s prodavačkou, aby přijala drobné a nepřestaneme jíst pečivo. Jsou pak situace, se kterými se smířit není nezbytně třeba.

Fotbalový útočník Pavel Kuka překvapil vedení Slávie návrhem předčasného ukončení kontraktu. Poslední týdny při zápasech seděl na lavičce náhradníků a na hřiště ho trenér posílal na závěrečné minuty. Pětatřicetiletého hráče to přestalo bavit, a než by v prestižním týmu pobíral peníze za to, že trénuje, rozhlíží se po šanci někde hrát. Diplomaticky, ale jasně říká, že Slávii není nic platný a názor, že mužstvu více než na hřišti prospívá na lavičce, neakceptuje. Být fotbalistou je zaměstnání a jsou kluby, které mají lavičku plnou hvězd první velikosti. Důvodem bývají častá zranění fotbalistů či větší konkurence na jednotlivých postech. Slávia ovšem není Chelsea a Kukovi není pětadvacet. Dokud hraje, chce i hrát, a toto přání je, zdá se, silnější, než pouto ke klubu, kterého je téměř symbolem.

Pokud si Kuka a Slávia k 31. prosinci dají sbohem, pak útočník, který absolvoval sedmaosmdesát zápasů za reprezentaci, nemíní přijmout žádné zahraniční angažmá. Spíše se může stát, že zakotví například v Mladé Boleslavi, která hraje druhou ligu. Je dobré zjistit, že i mezi fotbalisty se občas objeví někdo, kdo nemyslí v prvé řadě na to, kolik bere. Slávia nemůže Pavlu Kukovi učinit finanční nabídku, kterou nelze odmítnout, když už nemá čas přihlížet, jak hrají druzí. Problém Slávie je paradoxně v tom, že Kuku baví fotbal. S tím se už dnes u fotbalistů spíše nepočítá.

autor: iho
Spustit audio