Pavel Kohout: Popel si na hlavu nesypu, do KSČ jsem vstoupil kvůli tomu, co jsem předtím zažil
Prozaik, básník a dramatik Pavel Kohout ve čtvrtek slaví už 95. narozeniny. Připomeňte si rozhovor s Barborou Tachecí z 28. ledna 2017. „To už je skoro nekrolog,“ říká Pavel Kohout po úvodním slovu Barbory Tachecí, která rekapituluje pro posluchače jeho život a dílo. „Neříkejte, to měl být takový radostný výkop,“ oponuje mu moderátorka.
„Dejme tomu, že je to tedy půlka života, že ještě něco přijde,“ s nadhledem reaguje spisovatel, který do budovy Českého rozhlasu chodí celých 74 let, tentokrát přišel jako host Osobnosti Plus.
Nesypu si popel na hlavu. Nic nehájím, já pouze vysvětluji.
Pavel Kohout
„Rozhodně nejdůležitější den mého života v ulici, kde Český rozhlas sídlí, byl 5. květen 1945. Tehdy jsme ráno, to byl ještě protektorát, přišli sem, do studia číslo šest, a měli jsme natáčet hru Daidalos a Ikaros. Já jako obvykle malé role, protože jsem na velké role nebyl dost talentovaný. Ale místo textu jsme tehdy dostali šroubováky,“ vzpomíná Pavel Kohout na nejšťastnější den v rozhlase.
Čtěte také
A pokračuje: „Když jsme se podivili, tak nám režisér Disman záhadně navrhl, abychom v této budově odšroubovali všechny orientační tabule. A tak jsme tím pádem tady celé dopoledne strvdli šroubováním, když těsně po poledni se odsud ozvalo volání rozhlasu, které vlastně zahájilo Pražské povstání.“
„Takže jsem tady ještě potom několik hodin byl, až do toho slavného zásahu torpédem německého letadla. Pak jsem ještě den byl jako spojka do Husova sboru, a potom jsem se dostal přes barikády domů. A o týden později, při německé důkladnosti, jsem dostal vyúčtování, že jsem natočil hru Daidalos a Ikaros a dostal jsem deset říšských marek. To ovšem přišlo až po osvobození,“ doplňuje Kohout.
Na otázku, který den spojený s ním byl naopak tím nejhorším, reaguje: „To bych řekl, že byl okamžik, kdy jsem z tohoto rozhlasu, z této budovy slyšel první komentář o sobě jako ztroskotanci a zaprodanci, tak mně to přišlo líto. Ale to už je za námi. To už je pro mě francouzská revoluce.“
Kristepane, co jsme to zavinili
Komunistická minulost Pavla Kohouta je navzdory času neustále spisovateli připomínána. Ani Barbora Tachecí nenechává tuto otázku stranou. Ptá se ovšem naopak, zda Kohout není unaven z věčných zpovědí, z toho jak si nebývale často sype kvůli mladickému omylu popel na hlavu.
Čtěte také
„Nic nehájím, vysvětluji. Můj otec, který mluvil sedmi jazyky, byl čtyři roky bez práce. Bylo to totální selhání kapitalismu a západních demokracií,“ vzpomíná na hospodářskou krizi ve 30. letech, kterou jako dítě na vlastní kůži v rodině pocítil. Stejně jako na chvíli, kdy mu matka sdělila, že nacisté zavraždili jejich blízkého rodinného přítele, kněze a básníka, který s vírou v osvobození a vítěství stalinistického Ruska schovával partyzány.
„Byl můj životní mučedník. Když jsem v roce 1948 vstupoval do komunistické strany, bylo to proto,co jsem zažil a s kým jsem to zažil. Když jsem se pak náhle během několika roků dostal do situace, kde bylo všech milion pět set tisíc komunistů, kdy jsme všichni zjistili, že je to krvavý podvod a že jsme sloužili jako krvavá opona zločinu, měli jsme tři možnosti: zastřelit se, nebo skočit z okna, nebo se s tím ztotožnit a říct si, že na tom budeme doživotně vydělávat, nebo si říct: Kristepane, co jsme to zavinili, co s tím provedeme?"
Pavel Kouhout
Spisovatel, básník, dramatik, režisér a novinář se narodil 20. července 1928. V roce 1948 vstoupil do KSČ, byl spoluzakladatelem Souboru Julia Fučíka. Působil jako reportér rozhlasu a televize, poté se stal profesionálním spisovatelem a kmenovým autorem Divadla na Vinohradech. Charakterizuje ho do velké míry i to, že prošel osobnostním vývojem od počáteční bezvýhradné podpory stalinismu, přes postupné vystřízlivění až po účast na Pražském jaru, u zrodu Charty 77 a nucený odchod do exilu v 70. letech, přičemž patřil vždy mezi ty nejaktivnější v daném proudu. Napsal 55 her, mezi nejhranější v Česku i zahraničí patří August August, august, mezi jeho nejčtenější romány pak Katyně nebo Konec velkých prázdnin. Byl třikrát ženatý a má tři děti.
Kdy si uvědomil svůj omyl v komunismu a jaké to bylo střízlivět? Jak hodnotí dnešní politickou situaci? Jaký vztah má se svou nejmladší dcerou, scenáristkou a spisovatelkou Terezou Boučkovou? Poslechněte si v audiozáznamu.
Související
-
Pavel Kohout: Válka ve třetím poschodí
Podobenství o aroganci moci, před kterou si nemůžeme být jisti ani ve svobodných demokratických systémech. V hlavních rolích Viktor Preiss, Daniela Kolářová a Jiří Ornest.
-
Itálie nikdy neměla přijmout euro. Ani odchod z eurozóny jí ale nepomůže, soudí ekonom Kohout
Přechod k vlastní měně by vyvolal nejistotu na trhu a chaos, který by nevyvážil ani ekonomický benefit plynoucí z měkčího kurzu. Hosté: ekonomové Pavel Kohout a Jan Bureš.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.