Patricie Polanská: Úpis na duši
Nová politická kometa, Věci veřejné, nesázejí na na čest a svědomí svých kandidátů, rovnou jim nechávají podepisovat „Smlouvu o úpravě vzájemných vztahů politické strany a kandidáta politické strany pro volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konané v roce 2010".
Devítistránkový dokument obsahuje na první pohled několik velmi zarážejících ustanovení: Bude-li dotyčný zvolen, zavazuje se k absolutní poslušnosti. Direktivně se říká, že bude hlasovat v souladu se stanovisky strany.
A pokud má jiný názor, bude mlčet, a - slovy smlouvy - nebude "ve veřejných sdělovacích prostředcích prezentovat názor, který je v rozporu s předchozím ve veřejně sdělovacích prostředcích prezentovaným názorem strany nebo jejího poslaneckého klubu". Platí pochopitelně závazek, že nepřejde po dobu platnosti mandátu k jiné politické straně.
Pokud bude mít poslanec zaječí úmysly a touhu změnit tričko, pak si strana Radka Johna vyčíslila náklady na „výrobu" jednoho kandidáta, a to částkou 7 milionů korun. A ty se dotyčný zavazuje Věcem veřejným zaplatit.
Celé je to završeno vskutku originálně, citujme: „Smluvní strany shodně konstatují, že v souladu s platnými právními předpisy je kandidát oprávněn (a zároveň povinen) vykonávat práci poslance svobodně, dle svého nejlepšího vědomí a svědomí, a že ujednání této smlouvy tomu nejsou na překážku."
Svobodný duch pod zátěží sedmimilionové sankce nejspíš trochu zaúpí. Ústava též. Ale nešť. Připomeňme, že zas tak ojedinělý pokus jak předejít rozpadu klubu a strany - zelení by mohli vyprávět - to není. David Rath dával blahé paměti podepisovat podobný závazek před krajskými volbami kandidátům sociální demokracie. Tehdy stálo porušení věrnosti straně 4 miliony. A koneckonců i první republika znala podepsané vzdání se mandátu bez data ve stranických trezorech; to kdyby chtěl poslanec příliš zlobit.
Smlouva Věcí veřejných je fascinující svou hokynářskou důkladností, lehkostí, se kterou se dají zkroutit ústavní principy. A koneckonců i tím, jak defacto říká, že jako strana si asi není úplně jistá kvalitou svých kandidátů, které přesto vnucuje voličům. Zákaz prezentování vlastních názorů, pokud jsou v rozporu s názorem strany je pak - je autorce líto - jak spadlé z nějaké diktatury.
A tak na závěr snad jednu podobnou absurditu, kterou rovněž přinesl včerejší den. Tchajwanská společnost Foxconn v jedné své jihočínské továrně požaduje, aby se její pracovníci písemně zavázali, že se nepokusí o dobrovolný odchod ze života. Stalo se tak poté, co zaměstnanci firmy spáchali od začátku roku právě v této továrně devět úspěšných sebevražd, a další dva pokusy skončily těžkými zraněními.
Jako by písemné úpisy na duši něco kdy řešily!
Autorka je hlavní editorka ČRo Rádia Česko
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka