Patricie Polanská: Tečka za olympiádou

16. červen 2009

Praha hned tak olympijská nebude. Pražští radní se dnes postaví čelem k předpokládanému výpadku městské pokladny ve výši téměř tři miliardy korun. Jak prosáklo už před jednáním, tak Praha má v této situaci šetřit kde se dá - třeba na rekonstrukci ústřední čističky odpadních vod v Troji, na další výstavbě protipovodňových opatření a tak podobně. Jedním z úsporných kroků má být i rozpuštění výboru na přípravu her a odklad myšlenky kandidovat na pořadatele letních olympijských her v roce 2020 na neurčito. A to na dlouhé neurčito. Pokud by totiž chtěla Praha stihnout tenhle termín, musela by přihlášku podat už za dva roky. A to na tom nejspíš její rozpočet ani sebevědomí nebude o mnoho lépe.

Když se před dvěma lety myšlenka kandidovat na pořadatelství olympijských her objevila, jejím velkým zastáncem a propagátorem byl pražský primátor Pavel Bém. Hry budou pro Prahu i celou Českou republiku finančně výhodné, přinesou celé zemi prestiž a odlesk olympijské výjimečnosti, přesvědčoval všechny, kdo chtěli jen trochu poslouchat. Odhadované náklady? Bratru, 135 miliard korun. Ale to se vrátí, tvrdil primátor. A údajně to potvrzovala i studie společnosti Price Waterhouse Coopers. Stačily dva roky, a všechno bylo jinak. Analýzy teď jasně říkají, že za stávajícího ekonomického vývoje a neochotě státu podílet se na financování sportovní monstrakce na olympiádu prostě není.

Představme si teď, že by Praha letos uspěla hned na poprvé, když se ucházela o pořádání her v roce 2016. Naštěstí Mezinárodní olympijský výbor vybral do dalšího kola Chicago, Tokio, Rio de Janeiro a Madrid. Olympijská myšlenka je skvělá věc. Moderní opulentní olympiády k ní ale dodávají - musí se na ni mít. Jak se právě s touto nepříjemně praktickou stránkou věci vypořádají krizí zasažené Spojené státy, Japonsko nebo Španělsko, to bude zajímavé sledovat. Jestlipak se teď kandidující města někde v hloubi duše nemodlí, aby si mezinárodní olympijský výbor vybral někoho ze soupeřů?

Jak by si asi tak Praha poradila, když dnes musí škrtat i peníze na rekonstrukci trojské čističky? Tedy investici, která sice nevoní tak libě jako pugéty předávané olympijským vítězům, přesto se jeví jako jaksi potřebnější. Jistě, je to přízemní myšlení, ale jak by dodal klasik, účinné. A jakpak by se asi Praha opírala o stát - a že ten by olympiádu musel finančně vypodložit, až by se Petřín zelenal, o tom není pochyb - když ten dnes škrtá kde může a odkládá i životně nutné investice do dopravní infrastruktury. O problémech s olympiádou v roce 2012 ví své Británie - a tam se původní rozpočet 2,3 miliardy už vyšplhal na více než 9 miliard liber. Jak cudně pohřbil svou vlastní myšlenku v pondělních Hospodářských novinách Pavel Bém, citujme : "S ohledem na nejednoznačnou podporu státu a možnosti soukromé sféry je projekt v tuto chvíli nereálný."

Olympijský sen stál zatím Prahu a daňové poplatníky prý zhruba sedmdesát miliónů korun. Na přípravu, kandidátské poplatky a promo, na fungování přípravného výboru Praha olympijská, na analýzy a ta kdále a tak podobně. Radní teď mají veřejnosti šetrně sdělit, že olympiáda nebude a vysvětlit jí, že přesto vynaložené peníze nebyly vyhozeny z okna. Na druhou stranu - nejsou fantastické sny primátora Béma pro nás ostatní až příliš drahé?

Autorka je hlavní editorka ČRo Rádia Česko

autor: ptp
Spustit audio