Patří ženy do středu církve? Být farářkou je poslání i životní styl, popisuje Hana Ducho

Cesta žen k práci farářky byla trnitá, evangelíci řešili velmi dlouho, jak a jestli vůbec zakomponovat ženy do církevního zastupitelstva. Pavel Pokorný i Hana Ducho se shodují na tom, že bylo zapojení žen dobrým krokem, a jsou rádi, že mohou být v církevních sborech společně.

Čtěte také

Sekularizace náboženství nezničila, jen ho proměnila, vysvětluje různé podoby spirituality Halík

„Každý farní sbor má volený orgán, který ho vede, a členové toho orgánu jsou tzv. starší neboli presbyteři. A máme samozřejmě i presbyterky. Jak navštěvuji sbory a vidím staršovstva (presbyterstva), setkávám se s nimi, tak vidím, jak je to namíchané,“ nastiňuje Pokorný.

„Pravda, v některých oblastech, které bychom mohli označit za tradičnější, ve staršovstvu stále převažují muži, ale setkal jsem se i se staršovstvem, kde převažovaly ženy a byly velmi výraznými osobnostmi a bylo vidět, že skutečně ten sbor vedou,“ vysvětluje.

V roce 1935 ještě nebylo ženám umožněno ordinovat v Českobratrské církvi, tak se stalo až v roce 1953.

„Když se podíváme na snímky ze synodu 1935, tak je to prostě hala plná černě oděných mužů. Ani jedna žena tam není. Rozhovor se tedy odehrával výhradně mezi muži a argumenty proti ženské ordinaci byly různého druhu. Jednak teologické, zvláště se opíraly o výroky, které najdeme u apoštola Pavla v novozákonních listech, že žena ze shromáždění ať mlčí. A pak byly rázu více praktického nebo se týkaly právě tradičního rozdělení rolí, kdy ženě přísluší rodit děti a pečovat o domácnost,“ popisuje synod v roce 1935 Pokorný.

Práce farářky a rodinný život

Hana Ducho pracuje jako farářka přes deset let. V mezičase zvládne pečovat o dvě děti, má manžela a naplněný rodinný život. Manžel ji v práci podporuje a pomáhá ji.

„Já si myslím, že je práce farářky posláním, ale zároveň to je normální práce, která je nějak ohraničená, má taky začátek a konec. Taky prostě někdy musím říct ne, dneska jsem s rodinou,“ komentuje Ducho to, že pro ni není rodinný život při práci farářky žádný problém.

Čtěte také

Mám dvě děti a abych mentálně neupadla, vystudovala jsem po večerech i práva, popisuje kancléřka arcibiskupství Kolářová

Podle ní navíc dostane při starosti o rodinu větší prostor i otec a tím, že má na práci méně času, si je schopná ji lépe rozložit. Ducho i Pokorný se shodují na tom, že je rodinný život spíše obohacením než negativem. Oba partneři s tím ale musí souhlasit a jít do toho naplno, protože je nějaká účast v církevní komunitě očekávána i od partnera nebo partnerky duchovního.

„Vystupuje vedle mě se mnou celá naše rodina. Já říkám, že být farářem je životní styl, protože celá rodina má zcela překopané třeba víkendy. Ten týdenní režim je úplně jiný, a to pro celou naši rodinu,“ popisuje Ducho.

Aby partnerům v církvi pomohli, vytvořili pro ně koncept společných víkendů, kdy probírají všechno, co je na životě na faře trápí nebo těší – to všechno za přítomnosti psychologa a faráře.

Je otázkou, jestli se kázání farářů a farářek budou v nějakém ohledu lišit. Někteří se přiklání k tomu, že ano, někteří – například Ducho – s tím nesouhlasí. Podle ní a Pokorného je obsah kázání a styl, se kterým je předáváno, spíše na osobnosti faráře než na jeho pohlaví.

Jestli vás zajímá více o tom, jak dlouhá byla cesta k tomu, abychom měli české farářky, a jak jde skloubit život na faře s rodinným životem, poslechněte si debatu Vertikály. Moderuje Eva Hůlková.

Ukrajina zahájila trestní řízení proti patriarchovi ruské pravoslavné církve Kirillovi. Probereme to v první části Vertikály. Mluvit budeme o protestech proti antisemitismu ve Francii. A představíme i několik kulturních počinů. Mimo jiné dekovou hru o ikonách. Moderuje Naděžda Hávová.