Paroubek představil svůj tým

Samozřejmě to předpokládá, že kandidáti na jednotlivé ministry jsou populární a že na svůj obličej mohou nalákat dosud nerozhodnuté voliče a neodradit ty skalní. Z tohoto úhlu pohledu se dá tvrdit, že v novém kabinetu by byla celá řada okoukaných tváří a případní nováčci nejsou takovým lákadlem, které by mohlo razantním způsobem přeskupit předvolební sympatie občanů. A nic zásadního na tom nemění ani skutečnost, že například ministr kultury Jandák patří od nástupu do funkce k nejpopulárnějším politikům v zemi. Ostatně sociologové přiznávají, že lze dopředu těžko odhadnout, jak představení případné budoucí vlády může na voliče zapůsobit.

Z tohoto úhlu pohledu lze na taktiku sociální demokracie pohlížet z nejrůznějších úhlů. Jeden může být takový, že se snaží vyprovokovat k podobnému kroku svého největšího protivníka. Pokud by k tomu došlo, mohla by ČSSD v rámci negativní kampaně poukazovat na nekompetentnost některých kandidátů a dávat je do kontrastu se svými adepty na jednotlivá ministerská křesla. Vzhledem k reakci ODS však podobný scénář nenastane. Naopak do role kritizovaných se mohou dostat sociálně demokratičtí kandidáti na jednotlivé ministry. Ostrá reakce stínového ministra zahraničí ODS Jana Zahradila na Pavla Teličku toho může být názorným příkladem.

Další možností, proč ČSSD odhalila složení budoucí vlády, je snaha vyslat před víkendovým sjezdem strany signál do vlastních řad, jak by měly být rozloženy síly, s kým se i nadále počítá a s kým už nikoli. No a nelze přehlédnout ani fakt, že v nové vládě by mělo být dost lidí z kabinetu současného. A protože se vláda může chlubit například příznivými ekonomickými čísly, může k občanům být vyslán signál, že pokud si přejí pokračování takového vývoje, mají ve volbách podpořit sociální demokracii.

Zkrátka je velmi pravděpodobné, že odhalení podoby případného budoucího jednobarevného kabinetu nemůže sociální demokracii výrazně uškodit. Už teď má jednu jistotu. Tímto tahem si zaručila pozornost médií, což se pár týdnů před volbami hodí. Tím spíš, že jde o zprávu, která není negativní a není spojena s žádným skandálem. Navíc o tom, kdo bude v zemi vládnout, rozhodnou až volby. Takže k případným změnám ve vládní sestavě může být celá řada důvodů. Proto těžko bude moci být sociální demokracie kritizována, že vláda bude vypadat úplně jinak, než jak původně slibovala. Ve hře totiž může být celá řada variant. Ta, která by zaručila vládnutí pouze sociální demokracii, by podle všeho musela být založena na menšinovém kabinetu. Ta by mohla nastat nejspíš v situaci, kdy by do sněmovny nepronikli zelení. Dále by občanští demokraté nemohli sestavit koalici s lidovci. Zároveň by ČSSD musela být ve výrazně silnější pozici než KSČM. Pak by mohla s komunisty vyjednat podporu své menšinové vládě. V tom případě nelze vyloučit, že by komunisté mohli mít připomínky k některým navrhovaným členům kabinetu.

Zároveň by mohlo dojít k tomu, že by se některým lidem do menšinové vlády držené komunisty nechtělo. Zkrátka z toho všeho vyplývá velmi nízká pravděpodobnost toho, že po volbách usedne ve Strakově akademii přesně takový tým, který byl dnes představen na tiskové konferenci.

Další komentáře z pořadu Názory a argumenty si můžete ve zvukové podobě vyhledat v sekci Radio na přání .