Paroubek navrhl Topolánkovi příměří

Přesto právě tento krok podnikl předseda sociálních demokratů Jiří Paroubek, když navrhl politické příměří na první polovinu roku 2009, kdy má vláda v čele s premiérem Mirkem Topolánkem předsedat Evropské unii.

Nebylo by to však Česko, kdyby se tento krok nedal vyložit jako krok v dlouhodobé politické strategii ČSSD, která má v důsledku zbavit Topolánka vlády. K tomu patří i to, že premiér na výzvu zatím nijak nereagoval.

Paroubkovo gesto bylo nasnadě. Česká exekutiva se namáhavě připravuje na své evropské předsednictví, dohoda s opozicí na společném postupu v zahraničněpolitických otázkách, alespoň pokud se týká Evropské unie, může usnadnit úkol, na kterým koneckonců záleží dlouhodobá prestiž České republiky jako celku.

Šéf sociální demokracie prostě udělal, co jako odpovědný politik udělat musel.

Svým způsobem jde ovšem také pochopit, že premiér dohodu o neútočení zanedbal. Stojí totiž v čele vlády se slabou většinou ve sněmovně a přitom se snaží o zásadní politické a reformní kroky. K těm nejdůležitějším a také nejspornějším patří vedle reformy zdravotnictví také dohoda se Spojenými státy o radaru v Brdech. Topolánek se v obou těchto agendách dostal do časové tísně, musí se obávat o potřebnou podporu ve sněmovně, nemá tedy čas řešit něco, co ho čeká až někdy za rok, nebo za tři čtvrtě roku.

Navíc se premiér chová přesně jako většina Čechů. Nechává totiž všechno na poslední chvíli, což sice nemá rozumný smysl a spíše to komplikuje politické i profesní záležitosti, jako národní zvláštnost to ale funguje.

Zdejší politici o tom moc nemluví, ale neustálá zpoždění, které má Česko při zavádění evropských směrnic a při čerpání evropských dotací, jsou už příslovečná. Opožděná příprava na předsednictví tak není ničím překvapivým.

Proto se nabízí otázka, proč Paroubek prostě nepočká. Nakonec by se Topolánek zřejmě ozval. Ovšem opoziční lídr dobře ví, že evropské záležitosti nejsou jen předsednictví, ale také další věci, například podpis lisabonské smlouvy, která dává Evropské unii nový právní rámec a která se někdy nazývá euroústavou.

Paroubek připomněl, že jeho strana je připravena lisabonskou smlouvu ve sněmovně podpořit, čeká jen na Topolánkovu ODS, která bůhvíproč zdržuje.

V tomto výroku je už vidět, že nejvyšší sociální demokrat zamýšlí v evropské agendě zvětšovat na svého občanskodemokratického konkurenta určitý nátlak. Dobře ví, že Topolánek jen s obtížemi a pomocí mnoha důmyslných kliček zajišťuje v ODS lisabonské smlouvě podporu. Pokud ho vyzývá k urychlení, jen mu tím komplikuje situaci.

De facto se tak hlásí do diskuse, jak by měla Česká republika Evropskou unii řídit. Topolánkovi lidé zatím hovoří o tom, že budou prosazovat takzvanou Evropu bez bariér, že se budou snažit odstranit překážky při pohybu pracovní síly a služeb. Ovšem skutečný úkol, který stojí před Topolánkem, je úplně jiný. Rok 2009 by měl být prvním rokem, kdy začne fungovat Lisabonská smlouva.

Nové předpisy, které prohlubují společnou zahraniční i vnitřní politiku, se budou teprve zabíhat a český premiér dostane za úkol, aby vedl jednání o případných kolizích. Topolánek, který se vyčerpává mimo jiné v přemlouvání stranických kolegů, aby s lisabonskou smlouvou vůbec souhlasili, nemá příliš mnoho motivace, aby vysvětloval, jak by měla fungovat. Jiří Paroubek zkrátka upozornil, že jeho premiérský nástupce má s Evropou potíže. Opožďuje se příprava předsednictví a opožďuje se dokonce i schválení smlouvy, která má být jeho hlavním motivem. Topolánek má navíc vlastní stranou svázané ruce, aby situaci řešil. Možná to není od Paroubka úplně pěkné, proč by však neupozornil, že je jeho politický protivník v tísni.

Paroubek tedy učinil vstřícný krok. Sám však musí vidět, že vztahy ČSSD a ODS jsou na bodě mrazu a že se to ani jeho gestem nezmění. Aniž je třeba někoho konkrétního obviňovat, pro Českou republiku a její zahraniční politiku to není příliš povzbudivé zjištění. Smlouva o neútočení nebude žádná sláva, i kdyby nakonec vznikla.

Je možné si představit, že Topolánek nakonec nějakou strategii předsednictví připraví a že lisabonská smlouva bude schválena i v českém parlamentu, a to i přes obstrukci s jejím ověřováním u Ústavního soudu.

Ale i kdyby všechno běželo tímto ještě snesitelným způsobem, je předem jisté, že české předsednictví nebude žádná velká sláva. Byrokratické i státnické povinnosti se nějak zvládnou pod kuratelou Francie a Švédska, které budou předsednickými zeměmi předtím a potom. Ovšem žádnou stopu v evropské politice Česko nezanechá a jeho prestiž spíše poklesne, než aby se zlepšila. Paroubkova výzva připomněla, že právě tohle hrozí a že vinu za to dá před parlamentními volbami právě Topolánkovi..

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .