Papež v Americe

Americký prezident Bush ještě žádnou návštěvu nevítal přímo na letišti. Včera tam byl v doprovodu manželky a jedné ze svých dcer. Také slavnostní oběd a večere na počest papeže - a jeho dnešních 81. narozenin - převyšuje běžné zvyklosti Bílého domu. Prezident Bush dává prostě najevo, že přijíždí host nad jiné významný.

Není to samozřejmě náhoda. Papež Benedikt a prezident Bush mají víc společného, než by se mohlo na první pohled zdát. Jsou to přinejmenším tři věci. Za prvé, oba myslí na otázku, jaký odkaz po sobě zanechají. Mandát George Bushe končí za půl roku a jeho osmileté období bude nepochybně spojováno především s válkou v Iráku - není divu, že se snaží poukázat na to, že během jeho působení se děly i jiné, podstatně pozitivnější věci. Benedikt XVI. právě v těchto dnech slaví nejenom narozeniny, ale také třetí výročí svého pontifikátu. Papežem se stal v poměrně pokročilém věku, a také nastoupil po mimořádně populárním, fotogenickém a obdivovaném předchůdci. Vysoupit ze stínu Jana Pavla II. vůbec není jednoduché.

Druhou společnou věcí je silný smysl pro principy. Prezident Bush se mnohokrát vyjádřil, že když proti sebě stojí popularita a princip, dává přednost tomu druhému - a skutečně, jeho oblíbenost tím velice utrpěla. Média jsou k němu ve své většině (a hlavně v Evropě) velice kritická a průzkumy mezi obyvatelstvem nevyznívají v jeho prospěch. Je to velký rozdíl v porovnání s jeho předchůdcem v Bílém domě Billem Clintonem, který měl každý den na stole průzkumy veřejného mínění na klíčové otázky, a ty také ve svých rozhodnutích patřičně zohledňoval. George Bush se neptá, co si lidé myslí, ale co je správné v danou chvíli udělat, a za to platí určitou daň.

O principiálních postojích papeže není třeba diskutovat. Jeho kritici se spíš ptají, zda se drží správných principů například v otázce antikoncepce nebo kněžského celibátu. Jeho varovný hlas, co se týče stále rozšířenějšího morálního relativismu, je ale dobře znám. A během americké cesty budou v centru pozornosti hlavně jeho komentáře na téma sexuálních skandálů, které stály americkou církev 2 miliardy dolarů v podobě odškodnění obětí a soudních výdajů, a hlavně nesmírně poškodily jméno katolické církve za velkou louží. Benedikt XVI. se sice nesejde se zástupci obětí, ale ještě než vkročil na americkou půdu, vyjádřil se principiálně. Řekl, že kvalita kněží je mnohem důležitější, než jejich počet. Biskupům proto doporučí, aby pečlivě prověřovali zájemce a pedofily zásadně odmítali. On sám řekl, že se osobně za celou záležitost s případy obtěžování dětí stydí, a že mu to způsobilo "velké utrpení". Mimochodem, dnešní slavnostní večeře se nezúčastní a bude raději meditovat s biskupy.

Třetí oblastí, kterou mají obě osobnosti společnou, je starost o svět. Kritici ji mohou vnímat jako mesiášský komplex, nicméně mezi lidmi, kterým záleží na osudech lidstva panuje zvláštní pouto. George Bush není katolík a vychází z úplně jiného světa než papež Benedikt. Oba mají ale velice podobné cíle v morální oblasti. Snaží se o prosazení tradičně křesťanských a konzervativních postojů k ochraně nenarozeného života, k eutanázii nebo výzkumu kmenových buněk, a také k homosexuáním partnerstvím. V čem se rozcházejí, to je použití síly v Iráku. Vatikán byl, jak známo, proti tažení do Iráku. George Bush se ale rozhodoval podle svých principů: diktátor Husajn dostal ultimátum OSN, nesplnil ho, musel tedy nést důsledky. Dnes je všechno jinak a přestože Bush nepřipustí, že Irák byl omyl, je nucen připustit, že se věci vyvinuly zcela jinak, než předpokládal. Připomeňme, že tato země měla být dnes příkladem demokracie a prosperity pro celou oblast. Měla být jakýmsi Německem Blízkého východu.

V čem je setkání Bushe a Benedikta prakticky důležité, to jsou lidská práva. Stále víc se totiž mluví o potřebě svobody vyznání - hlavně v islámském světě. Papež používá termín "reciprocita", to znamená, že stejná práva, jaká mají muslimové na Západě, by měli mít křesťané ve světě islámu. V posledních letech dochází k jisté změně pohledu i ve Washingtonu, který zjišťuje, že zavádění demokratických mechanismů nemusí být ještě zárukou svobody. Zdá se tedy, že právě tahle debata mezi papežem a americkým prezidentem může být nejdůležitější - i přes všechny ostatní skandální či mediálně vděčné záležitosti.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .