Pan Lužný? Upřímně řečeno, nevím

Spíše bych z toho vyšel a snažil se to doplnit, opravit. Ale já nemám vůbec nic. Dušan Lužný je pro mě neznámé jméno. Jako bych je slyšel poprvé v životě.

Pravda, dnes už to poprvé není. Slyším a čtu o tom člověku skoro každý den. Prý zatajil marxisticky znějící podtitul jakéhosi svého předlistopadového textu. To dneska zní sice nepěkně, ale upřímně řečeno, vnímám to jako manýru, která usnadňuje zneužití. Kromě těch, kdo byli disidenty od narození, odvedl nějakou úlitbu tehdejšímu režimu každý. Jako student jsem několikrát skládal zkoušku z marx-leninismu a nikdy jsem se před examinátorem nechoval jako jeho ideový odpůrce, ač jsem jím v duchu byl. Po celá desetiletí jsem měl živý pocit, že snahu vyjít s komunistickou vrchností projevují skoro všichni. Zdaleka při tom nešlo o aktivní kolaboraci. Chvályhodné to samozřejmě není. Ale vytahovat to účelově na někoho dnes, pokládám za nevkus. Onu páně Lužného práci jsem nečetl a nevím, jak moc ohýbal hřbet. Zámlka jejího podtitulu pro mě není argument.

Pan Lužný byl náměstkem ministryně, která byla donucena odstoupit. Kdyby se stal ministrem on, prý by pokračoval v jejím působení. Toto by pro mě nebyl marný důvod, kdybych měl jasno, proč vlastně musela paní Kuchtová odstoupit. Prý málem zanedbala příležitost čerpat z bruselských fondů. Zase to ale prý není tak docela pravda. Prý se neshodla s kolegiem našich rektorů. To je sice u ministryně školství mrzuté, ale já neznám důvody té neshody. A nevím, oč pánům rektorům jde. Takže ani tento argument nemohu vzít v úvahu.

Na ministrování pana Lužného trvá strana Zelených, respektive její Republiková rada. Chápu, že po vynuceném odstoupení paní Kuchtové je to věc stranické prestiže. Ta mě sice nechává chladným, ale rozumím jí. Jenže neznám stranu Zelených zevnitř a nevím, nakolik si mám její prestiže cenit. Slýchám, že v ní existuje vnitřní pnutí. Představitelem jednoho z proudů je tam prý jistý mladík Stropnický. Ten je pro pana Lužného. Znám pouze mediální portrét pana Stropnického a vnímám jej jako zosobnění značného sebevědomí, jemuž neodpovídá míra dosažené zralosti. To je pro politika nešťastná kombinace. Jenže nevím, zda a nakolik je ten portrét dílem mediální inscenace.

Ministrováním pana Lužného není nadšen šéf Zelených, pan Bursík. Toho aspoň trošinku osobně znám. Navíc vidím, že se na politické scéně pohybuje se šarmem. On je totiž sympaticky inteligentní, vzdělaný, patrně i morálně psychologicky integrovaný, protože nedělá podrazy. Takoví jsou mezi našimi politiky výjimkami, proto mají problematickou šanci. Řadím k nim např. Josefa Luxe a Karla Schwarzenberga. Také Petra Pitharta, ale to je osobní přítel, proto mohu platit za podjatého.

Pan Bursík by tedy mohl být pro mě jistým vodítkem. Jenže on je vůči ministrování pana Lužného ambivalentní a já se nedokážu do jeho situace vmyslet, protože nevím, v jakém silovém poli se momentálně nachází. Takže mi moc nepomůže.

Pomohl by mi sám pan Lužný, kdyby se v dané situaci, pro něho jistě prekérní, zachoval tak, že bych si řekl "to je frajer". Jenže on se svou bezvýraznou tváří jen prohodí sem tam slůvko. Ani v tomto případě však nevím, nakolik je to autenticky on a nakolik mediální režie. Takže nevím.

Počítám, že hledání ministra školství bude i nadále mediální kauzou. Že žurnalistika nám toho moc nevysvětlí, ale bude v nás občanech fabrikovat různé emoce a tlačit na nás, abychom si je s touto kauzou spojili. To si samozřejmě nenechám líbit, snad jsem dokonce v tomto ohledu imunní. Přitom vím, že naše školství je ve psí. Jsem ostatně kantor a záleží mi na tom, kdo stane na kapitánském můstku. Problém však bude řešen "politicky" (to slovo mám v uvozovkách) a dominantou naší politiky je boj o ovládání finančních toků, do něhož nevidím a vidět nemohu. Proto jsem nucen - zdůrazňuji: nedobrovolně - zaujmout pracovní postoj zdrženlivosti, která může navenek vypadat jako lhostejnost. Lhostejný však nejsem. Ale na otázku, zda má být pan Lužný ministrem školství, musím poctivě odpovědět, že nevím.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .