Pan Čunek, vláda a bobřík odolnosti vůči tlaku

Už to málem vypadalo, že mu to pánové Topolánek a Bursík ulehčí. Minulý týden totiž prohlásili, že už na něj nebudou naléhat, aby opustil vládu. Teď je to zase jinak. Nedávný Čunkův neuvážený výrok znamená nové rozdání karet. Stojí za povšimnutí, jak snadno se z pouhého plácnutí stává směrodatné politikum a že jsou to média, která v tomto případě určují politikům jejich agendu.

Kauza vsetínského starosty, pak senátora, šéfa lidovců a posléze ministra a místopředsedy vlády vyživuje naši mediální scénu už od loňského podzimu. Živiny se však mění. Nejprve to byli "Romové". Ukázalo se však, že věc je mnohem složitější. Chvíli se zdálo, že by to mohlo být i "harašení" (čili sexuální obtěžování). To ale nezabralo. Vhodnější živinou se ukázal být "úplatek". Romské téma bylo mediálně odloženo stranou.

Jistě, samotný fakt, že je člen vlády trestně stíhán, dokonce pro korupci, je na pováženou. Jenže na pováženou je i samo vyslovení podezření. Tedy i zahájení stíhání. Co je z toho víc na pováženou? Že je člen vlády stíhán, anebo že okolnosti, které k stíhání vedly, jsou podivné? Už se zdálo, že kampaň ztrácí dech. Pan Čunek jí nedávným výrokem dodal staronovou živinu: opět jsou to "Romové".

Zkrátka: mediální protičunkovský tlak je konstantou, ale jeho zdůvodnění se mění. - Říká se, že pan Čunek by měl odstoupit, aby vláda nebyla pod tlakem. Ten tlak ale vyvíjejí média. To ona tvrdí, že by měl odstoupit, aby vládu ušetřil. Čeho? Tlaku, který ale vyvíjejí právě ona. Pak se ovšem pohybujeme v kruhu. Protože to trvá už dlouho, kladu si otázku, jakým zájmům a čím potřebám to hoví. Myslím, že je důležitá, i když na ni nedokážu odpovědět. Proto se omezím na úvahu o tom, čím si pan Čunek vysloužil tu novinářskou nevraživost, ať už jde o média veřejnoprávní či soukromá, méně seriózní i serióznější (včetně Hospodářských novin nebo Respektu).

V počátcích aféry byl jejím obsahem místní vsetínský romský problém. Už se asi zapomnělo, že v jeho prezentaci naše novinářská obec selhala a že to byli amatéři, nikoli profesionální žurnalisté, kteří upozornili, že jde o složitější téma, než jak bylo mediálně představeno. - Čunkovo řešení problému mělo jednu dílčí slabinu. Média ji připomínají dodnes: vystěhování několika rodin do neznáma. Ale že jejich první uchopení tématu bylo jednostranné a že musel přijít někdo jiný, aby je uvedl na pravou míru, nepřipomínají. Jde přitom o prestiž novinářské obce, která selhala ve svém investigativním a analytickém poslání. Na prestižní újmu se většinou nezapomíná. - To ale asi není jediný důvod, proč si to pan Čunek rozházel s novinářským cechem.

Další možný důvod je povahy ideové (spíš bych měl říci "ideologické" ve smyslu falešného vědomí). Kdybychom pátrali po tom, zda naši novináři - při vší bídě naši žurnalistiky - v něco věří, asi bychom zjistili, že je to: svoboda, tolerance, respekt k individuální svébytnosti, příkaz "nediskriminovat", politická korektnost atd. Samé ušlechtilé hodnoty. Jak se jeví ve srovnání s nimi "romský problém" v jeho syrově reálné podobě? A jak ho řešit? O tom média mlčí. Vyšla u nás otřesná zpráva Gabalova týmu o procesu sociálního vyloučení romské minority. Aby její memento vedlo k reálnému řešení problému, k tomu by bylo třeba nejdříve veřejné diskuse, která by téma přiblížila a dokázala zainteresovat a inspirovat k činům. Kdo by ji měl umožnit? Inu: přece média. Je otázka, zda by to nesnížilo jejich sledovanost, poslechovost, čtenost. O to víc myjí novináři Čunkovi hlavu a zlobně ho stavějí na pranýř. Zkrátka: "Případ Čunek" usvědčuje naši žurnalistiku z postoje, který lze právem nazvat farizejským. To se taky nezapomíná. - Novinářská obec má tedy přinejmenším dva pádné důvody, proč žádat Čunkův skalp.

A tak nás udržuje v bludném kruhu, který připomíná spíše samoúčelnou klukovskou hru typu "kdo to dýl vydrží". Nemůže trvat neomezeně dlouho. Kruh je "bludný" proto, že nás může dovést někam úplně jinam, než jsme byli na jeho počátku.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .