Palachova smrt vyvolala úctu a obdiv, ale i strach, připomíná filozof Jan Sokol

Z výstavy fotografií Jan Palach
Z výstavy fotografií Jan Palach

Od smrti Jana Palacha uběhlo 49 let. Tehdejší student filozofické fakulty UK se v lednu 1969 upálil na protest proti postupnému smiřování veřejnosti s novými poměry po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy. Z jeho pohřbu se stal masový protest. „Dnešní studenti o jeho činech vědí, ale nevztahují si je k sobě,” říká k Palachovu odkazu pamětník událostí, filozof a profesor Jan Sokol z Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy.

„Výročí Palachovy smrti je pro mě vždycky strašně smutné, protože jeho čin je takový dvojznačný. Na jedné straně má člověk obrovskou úctu k odvaze a ochotě dát na váhu vše, na druhé straně si říká, že to nikam nevede,” říká Sokol.

Strach z řetězové reakce


Vyvřela tu sympatie a pohřeb byl opravdu manifestační, velmi brzy to ale odeznělo, protože se s tím nedalo nic dělat. Jan Sokol

Náladu z dramatického období si filozof vybavuje velmi dobře. „Byla to veliká událost, byl jsem tehdy v redakci nějakého časopisu. Strávili jsme spoustu času přemýšlením a diskutováním o tom, co s tím.”

„Na jedné straně jsme chtěli vyjádřit úctu a obdiv, na druhé straně jsme měli hrozný strach z toho, aby se z toho nestala řetězová akce, protože to tenkrát v Palachově dopisu bylo,” vzpomíná.

„Vyvřela tu sympatie a pohřeb byl opravdu manifestační, velmi brzy to ale odeznělo, protože se s tím nedalo nic dělat. V zahraničí vznikla celá řada pomníků, v Itálii nebo Švýcarsku. Lidé to udrželi v paměti déle, pro nás to bylo obtížné, protože k české tradici takové činy moc nepatří,” říká profesor.

Demontáž svobody

„Když se řekne oběť, myslí se tím buď někdo, kdo se někam připletl nebo je to staré tradiční pojetí oběti. Na to nejsme zvyklí. Možná to tak nemyslel ani Jan Palach. Chtěl udělat jakýsi signál, ale lidé rychle přišli na to, že se v tom nedá pokračovat,” vysvětluje Sokol.

Jan Sokol

Koncem 60. let se v celém východním bloku upálilo, nebo se o to pokusilo, hned několik lidí, například v Polsku nebo Maďarsku. „Byli to všechno lidé velmi citliví, kteří ostře vnímali neschopnost něco změnit. Demontáž svobody, kterou jsme chvilku měli, na ně působila zdrcujícím dojmem. Došli k tomu, že musí použít tak extrémní prostředek, protože nic jiného neměli k dispozici,” myslí si filozof.

Dnešní studenti podle Sokola vnímají Palachův odkaz. „Vědí o něm, ale že by si to vztahovali nějak k sobě? To ne. Dnes je nálada spíše taková, že když je svoboda ohrožená, jsou ochotní někde manifestovat nebo něco udělat. To opravdu potřebujeme, protože tendence svobodu omezovat je tu znovu,” říká.