Oživené barvy pravěké můry

Ty nejjasnější barvy nemají v přírodě na svědomí barevné pigmenty, ale pravidelně uspořádané částice na povrchu peří, šupin nebo kůže. Hojně rozšířené jsou tyto tzv. strukturní barvy u motýlů. Vděčí jim za kovový lesk křídel například tropičtí motýli z čeledi morfovitých (Morphidae).

Rekonstrukce původních barev fosilní můry|foto: PLoS Biology, Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 Unported

Evoluce strukturního zbarvení je u mnoha živočichů stále velkou neznámou. Tým vědců z Yale University pod vedení Marie McNamarové prozkoumal detailně povrch křídel fosílie třetihorní můry staré 47 milionů roků. Podařilo se ji nalézt už v devatenáctém století v jemnozrnných břidlicích dolu Messel u německého Darmstadtu, kde se dokonale zachovala celá řada jedinečných fosílií.

Zkamenělá křídla můry z příbuzenstva dnešních zelenáčků (Procridinae) z čeledi vřetenuškovitých (Zygaenidae) mají v současnosti namodralou barvu. Za života můry však křídla vypadala úplně jinak. Tým Marie McNamarové prozkoumal jejich povrch pomocí elektronového mikroskopu a odhalil zachovanou vnitřní strukturu zkamenělých šupin. Pomocí matematických modelů pak byli vědci s to určit, jaké barvy taková struktura šupin křídlům dodávala. Výsledky zveřejněné v prestižním vědeckém časopise PLoS Biology dokazují, že křídla můry zářila nápadnou žlutozelenou barvou.

Struktura křídel můry při různém zvětšení|foto: PLoS Biology, Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 Unported

Pokud žila pravěká můra podobně jako dnešní zelenáčci, pak se živila nektarem květů a při jejich návštěvě musela být velmi nápadná. Mnohé z dnešních vřetenušek si nesou podobně nápadné zbarvení jako varování před jedovým arzenálem. Dokážou syntetizovat kyanidy a pro hmyzožravé obratlovce jsou nepoživatelní. Pravěká můra snad svou nápadnou barvou varovala třetihorní predátory před podobným nebezpečím.