"Ossis" na špici nejsilnějších německých stran

Aby dosáhl svého cíle, nechal Schröder Bundestag hlasovat o důvěře - přičemž doufal, že mu poslanci vysloví nedůvěru, jeho vláda odstoupí a spolkový prezident vyhlásí nové volby.

To se také stalo - přesto, že mnozí odborníci na ústavní právo sociálně demokratického kancléře obviňovali z účelového zneužití Ústavy. Parlamentní volby 18.září však přinesly další překvapení. Navzdory prognózám expertů a průzkumům veřejného mínění se totiž bloku CDU a CSU pod vedením Angely Merkelové podařilo docílit jen velmi těsného vítězství. Trvalo proto další dva měsíce, než se předsedkyni křesťanských demokratů podařilo sestavit vládu velké koalice, kterou tvoří CDU, CSU a SPD. V průběhu tohoto procesu došlo k turbulencím v CSU, jejíž předseda a bavorský premiér Edmund Stoiber nejprve přijal ministerský post v budoucím spolkovém kabinetu, aby se pár dní poté rozhodl raději zůstat v Mnichově. Krizi, která však netrvala ani 48 hodin, zaznamenala v té době také sociální demokracie. Odstoupil totiž její předseda Franz Müntefering - učinil tak na protest proti nominaci představitelky levicového křídla strany Andrey Nahlesové na post generální tajemnice. Na jeho místo byl zvolen dosavadní braniborský premiér Matthias Platzeck.

Dvě největší německé politické strany, CDU a SPD, tak vedou "Ossis", tedy politici, kteří pocházejí z bývalé NDR. Oběma je kolem 50 let, oba vystudovali přírodní vědy a oba se vyznačují politickým pragmatismem, kterým se řídí víc než stranickým programem. Angela Merkelová i Matthias Platzeck vstoupili do politiky teprve před 15 lety a nejsou tak zatíženi spory a debatami, které jejich strany prodělaly v uplynulých několika desetiletích.

Zdá se navíc, že ač jistě ctižádostiví, mají oba cit pro "ten správný okamžik." Angela Merkelová to prokázala ve chvíli, kdy se v průběhu sponzorské aféry CDU veřejně distancovala od svého učitele Helmuta Kohla. Matthias Platzeck zase několikrát odmítl možnost postoupit na žebříčku politické kariéry o stupínek výš a zůstával raději tam, kde právě byl - ať už to byla funkce postupimského starosty, nebo braniborského premiéra. Ve chvíli nouze nejvyšší však vyslyšel volání svých spolustraníků a postavil se do čela sociální demokracie. Na sjezdu strany byl pak ve funkci potvrzen. Svůj hlas mu tehdy odevzdalo 99,4 procenta delegátů.

Přichází tak do CDU a SPD a tím pádem do celoněmecké politiky "čerstvý vítr z Východu"? "Odchází generace německých osmašedesátníků a přichází generace znovusjednocení", jak před časem poznamenala německá veřejnoprávní televize ZDF? Došlo ve stínu koaličních jednání a stranických půtek k "německo-německé revoluci," jak naznačily Berliner Zeitung?

To ukáže čas. Spolková republika zůstává zemí, z jejíž východní části se lidé houfně vystěhovávají směrem na západ, protože doma nemůžou najít práci. Zemí, do jejíž východní části byly v uplynulých letech obrazně řečeno napumpovány miliardy eur - aby tam byla postavena nádraží, ze kterých dnes nikdo neodjíždí a zrekonstruovány domy, ve kterých nikdo nechce bydlet. Zemí, jejíž mnozí obyvatelé stále uvažují v kategoriích "Ossis" a "Wessis". A kde mají ti prvně jmenovaní často pocit, že "jejich" NDR byla v roce 1990 bonnskou republikou jednoduše "anektována."

Označovat příchod Angely Merkelové a Matthiase Platzecka do čela CDU a SPD jako důkaz úspěchu německého znovusjednocení by proto mohlo být poněkud předčasné. Rozhodně je to však důvod k opatrnému optimismu.