Ondřej Vaculík: Případ Navalnyj
My přejeme Alexeji Navalnému, ruskému opozičnímu lídrovi, rychlé a plné uzdravení. Podobné přání vyslovil také mluvčí ruského prezidenta Dmitrij Peskov, ale jak se říká – čert mu to věř.
Z jeho úst je to pouze zdvořilostní, spíše zastírací fráze, protože mnohem raději by tento mluvčí Vladimira Putina vdově po Navalném kondoloval.
Čtěte také
Moskva otravu Navalného v Rusku nejprve vylučovala, když však stopy novičoku potvrdily vojenské laboratoře v Německu a také odborná pracoviště ve Francii a Švédsku, prezident Putin při telefonátu s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem prý vyslovil podezření, že se Navalnyj otrávil sám.
Dávno jsme si zvykli na to, že Rusko nikdy nepřiznává povětšině zdařilé pokusy o likvidaci svých opozičních hybatelů a ideových odpůrců. Zapírání z Moskvy už vnímáme jako doznání a spíše by nás překvapilo, kdyby alespoň někdy z Kremlu zaznělo: Jo, toho opozičníka jsme se už museli zbavit, pořád tady zlobil a furt proti nám něco buntoval, ještě že máme ten novičok, ale ne vždy se nám to úplně povede.
Umíme-li však číst mezi řádky, on to vlastně Vladimir Putin víceméně přiznal, protože kde by chudák Navalnyj vzal novičok.
Svá přání nemusí vyslovovat
Čtěte také
A pravda je, že z plastové lahve, na níž novičok byl, se Navalnyj opravdu napil sám. Známe praktiky ruských, sovětských vůdců už od Stalinových dob, připomeňme si osud Zinověvův a Kameněvův, které Stalin nechal popravit v roce 1936, o Trockém nemluvě.
Likvidovat politické odpůrce patří bohužel k ruské tradici. Víme, kdo byl Lavrentij Berija, ten oddaně Stalinovi sloužil, jednak aby se mu zavděčil a zároveň se ho bál. A pak chtěl být jeho následovníkem.
Situace Vladimira Putina v současném otevřeném světě je však jiná. Putin skutečně nemusí být tím, kdo vydává ruským tajným službám příkaz, aby někoho sledovaly a popřípadě likvidovaly.
Čtěte také
Podle amerického dokumentaristy Alexe Gibneye, který natočil pozoruhodný film o Michailu Chodorkovském a točil v Rusku, kde poznal tamní politické poměry a chtěl mluvit i s Putinem, což se mu ale nepodařilo, tak podle Gibneye v rozhovoru pro Lidové noviny sám Putin nemusí být tím, kdo vydává přímé rozkazy k likvidaci svých politických protivníků.
Domnívá se, že jak v případě Anny Politkovské i Borise Němcova, tak také v případě Navalného mohou tyto příkazy vydávat někteří lidé z ruské vlády, chtějíce tak Putina potěšit.
A Putinovi zůstávají ruce čisté, on může i upřímně žasnout, co se to děje a proč, a může se i domnívat, že Navalnyj se vskutku otrávil sám. Svá přání nemusí ani vyslovovat, protože mocnému vládci jeho oddaní lidé dělají to, co mu vidí na očích, a dopouštějí se zločinů, kterých on sám by se neodvážil. V lepších případech i toto patří k ruské vládní tradici.
Autor je spisovatel a komunální politik
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
