Ondřej Vaculík: Milujte se, pravdy každému přejte!
Kromě té nakažlivé nemoci, kterou nechci ani vyslovovat, ale která krátí náš dech, co nás ještě dusí? Možná ten rozkol ve společnosti, velmi protichůdné názory a postoje, s nimiž do sebe vrážíme stále hněvivěji.
Diskuze i polemika končí tam, kde sveřepě trváme na svém a neuznáváme žádné argumenty. Osobní názor považujeme za obecnou pravdu, přes niž, jak se říká, nejede vlak.
Čtěte také
Svoboda slova i pokročilá technika ve sdělování nám sice dává tisíce možností, jak se dohodnout, ale o to méně nám to jde. Proč tolik nepokoje a zloby při správě věcí veřejných? Kam se vytratila pospolitost a ideály? A kde je pravda a láska?
Ovšem ani husité, jak jsem se dozvěděl z prací historika Petra Čorneje, už před jejich revolucí netvořili názorově jednolitý celek, ale dělili se přinejmenším na umírněné a radikály. Harmonie nepanovala ani mezi táborským, sirotčím a pražským svazem.
Zvláště po Žižkově smrti se husitská revoluce ubírala velice křivolace až k Lipanům, kde stály v jednom šiku Pražský svaz, husitská zemská vláda a katolická šlechta proti táborským a sirotčím radikálům. Češi proti Čechům. – A dneska Husovo náměstí nebo Husův pomník je v každé druhé vsi: Milujte se, pravdy každému přejte! – Akorát, že to trvalo hodně dlouho.
Bude to trvat hodně dlouho
Čtěte také
Letos uplynulo 400 let od bitvy na Bílé hoře. Z pojednání historika Jaroslava Čechury, otiskovaného v Lidových novinách, jsem se dozvěděl, že také Stavovské povstání se ubíralo cestou nejednoty a rozpadavosti.
Za moravské stavy – a peníze – nakonec válčily jednotky z německých zemí, vedené Jindřichem Šlikem, ovšem psáno německy. Česká stavovská armáda podlehla dvěma císařsko-katolickým šikům Maxmiliána Bavorského a Karla Buquoye.
Poprava dvaceti sedmi českých pánů pak byla aktem strašné krutosti, připomeneme si ji v červnu příštího roku. – A dneska svobody náboženského vyznání, konfese máme, kolik každý potřebuje. Akorát, že to trvalo hodně dlouho.
Čtěte také
Podobně krutě jako po Bílé hoře komunistický režim trestal naše mnohé hrdiny, kteří v cizině bojovali za mír a naši svobodu ve druhé světové válce. Za všechny připomeňme osud generála Heliodora Píky nebo divizního generála Karla Kutlvašra.
Nakonec jsme ale přec jen těmto našim hrdinům, kteří přežili – a dožili se – stihli projevit náležitý vděk a úctu alespoň na sklonku jejich života – no trvalo to hodně dlouho.
Jak člověk o tom čte – anebo stárne? – nabývá přesvědčení, že také my jsme toliko pokračováním téhož a svou existenci asi musíme vnímat s naší historií spojitě. Někdy mám i pocit, že jsem u všech těch našich dějinných malérů byl a že si je tak trochu i pamatuji.
Nechci vám vnucovat své poznání, ale jsem přesvědčen, že i přes všechny naše obavy, nejistoty, zmatky a karamboly nakonec zvítězí – zní to trochu pošetile – i pravda a láska. Akorát že to asi bude trvat hodně dlouho.
Autor je spisovatel a komunální politik
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
