Ondřej Vaculík: Kazí se nám kapitalismus?
Vzpomínáme si na projev nově zvoleného prezidenta Československa Václava Havla, v němž prohlásil, že náš stát nadále už nebude socialistickým, protože socialismu totalitní režim nebyl schopen.
Socialismus bez demokracie neexistuje. Budeme-li socialismus někdy v budoucnu snad chtít, musíme si ho také zasloužit, řekl a usmál se.
Čtěte také
Přiznávám, byl jsem tím tehdy zaskočený – čím tedy budeme, republikou kapitalistickou? S vykořisťováním námezdních sil, růstem bohatství a bídy, jak jsem si to pamatoval ze školy? Nebo vznikne nějaká třetí cesta? A jaká a kudy povede?
Pak mě napadlo, že listopad 1989 je druhým pokusem: Když to v roce 1968 nevyšlo se socialismem s lidskou tváří, tak doufejme, že kapitalismus s lidskou tváří nám už vyjde. A chutě jsem se pustil do díla, protože když ne s kapitalismem, tak alespoň s lidskou tváří jisté zkušenosti mám a s ledasčím mohu pomoci.
I nyní se stále domnívám, že naše společné dílo se více méně podařilo a náš demokratický kapitalismus tu lidskou tvář má, tedy alespoň poněkud – vždyť solidarita nám úplně cizí není. Žasnu nad tím, co všechno zvládá trh, tržní hospodářství. Zvláště v supermarketech je tolik různého zboží, až se člověk diví, že to všechno někdo může potřebovat a spotřebovat.
Výrobní kapacity nejsou
Jako vyučený zedník zejména žasnu nad sortimentem stavebních hmot, rozličným elektrickým nářadím, hodiny se dokážu kochat instalatérskými a topenářskými fitinky, jsou jich opravdu stovky druhů a tvarů a jsou nejen užitečné, ale mnohé i krásné, zvláště ty mosazné.
Čtěte také
Je to veliké bohatství a člověk ani neví, kde se bere. Na druhé straně přibývá také toho, co tržní hospodářství nezvládá, a ten tak zvaný outsourcing tu zklamává, protože najít si vnějšího dodavatele na služby a specializované práce je obtížné a nevede to ke snížení nákladů, jak má, ale naopak ke zvýšení, jak nemá.
To se projevuje zejména ve veřejných obchodních soutěžích, v nichž k žádné soutěži vlastně nedochází, protože stále častěji se do ní hlásí pouze jeden či dva uchazeči, anebo i žádný. Zvláště na stavební práce. Tak si ceny diktuje často jediný možný dodavatel.
Čím je společnost bohatší, tím má méně výrobních kapacit, ale také schopností. Za často i velice nekvalitní práci se platí horentní sumy. Výrobní kapacity nejsou, podobně jako nebyly za minulého režimu. Když vidím i v neděli na stavbách utahané Ukrajince, napadá mě – a jak je to s tím „vykořisťováním námezdních sil a růstem bohatství a bídy“?
Obce to vede k tomu, aby si mnohé služby a práce prováděly samy, levněji i spolehlivěji. Zakládají si svoje komunální či technické služby, ustavují stavební čety na výstavbu obecních bytů, pořizují si popelářské a zametací vozy; tedy zařizují se jaksi po socialisticku, když kapitalismus v tomto selhává.
Vracím se k Václavu Havlovi s otázkou, jak on to s tím zaslouženým socialismem vlastně myslel?
Autor je spisovatel a komunální politik
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
