Ondřej Soukup: Zničení Kachovské přehrady
„Musíme zapomenout na všechny řeči o speciální vojenské operaci. Tohle je jednoduše válka – a čím dříve si to uvědomíme, tím lépe. Protože jinak nemůžeme vyhrát. Proč Ukrajinci pořád bojují a bojují dobře? Protože vědí, za co bojují. Naši vojáci to neví!“ Dokážete uhodnout autora tohoto výroku?
Není to žádný stoupenec vězněného opozičníka Alexeje Navalného. Ostatně takový by se za podobné řeči rychle ocitl v Rusku za mřížemi. Autorem je Igor Girkin, muž, který v roce 2014 byl ministrem obrany takzvané Doněcké lidové republiky.
Čtěte také
Člověk, který se chlubí, že to byl on, kdo v roce 2014 rozpoutal válku na Donbasu, když spolu se svými kumpány obsadil město Slovjansk v doněcké oblasti.
Nyní patří mezi nejhlasitější kritiky ruského ministerstva obrany a lidi z Kremlu nazývá „obyvateli Planety růžových poníků“. Podle něj by se měli co nejdříve probrat a začít skutečně bojovat. Což v jeho pojetí znamená zavést válečnou ekonomiku, mobilizovat všechny muže buď do armády, nebo do zbrojních továren a vyhlásit válečný stav s jeho drakonickými tresty. Ty má Girkin obzvláště v oblibě.
Sovětské válčení
V době, kdy jeho lidé okupovali Slovjansk, prohlásil, že vrátil platnost rozkazu Josifa Stalina z roku 1941, podle kterého se rabování v opuštěných domech trestalo popravou zastřelením. A několik lidí bylo skutečně popraveno.
Čtěte také
Podobnou rétoriku nepoužívá jen Girkin, jehož názory byly příliš radikální i pro Kreml a byl z Donbasu vytlačen. Ale stejně mluví například Jevgenij Prigožin, zakladatel žoldácké Wagnerovy skupiny. Také se často odvolává na zkušenosti druhé světové války, na Josifa Stalina a stěžuje si na nedostatek vlasteneckého nadšení, což je podle jeho názoru důsledek neochoty Kremlu válčit doopravdy.
Asi jsem nebyl jediný, kdo si vzpomněl na tuto válečnou rétoriku, když přišla zpráva o zničení přehrady v Nové Kachovce. Katastrofa nedozírných rozměrů, která připraví desetitisíce lidí o pitnou vodu a jejíž následky se budou odstraňovat minimálně desetiletí. Vlna zaplavila minová pole a viděli jsme záběry s jejich výbuchy ve vodě. Kam je řeka odnese, neví vůbec nikdo. Připočtěte ekologické škody, znečistění zemědělské půdy a bůhví, co všechno se ještě objeví.
Čtěte také
Jenže tohle je zastáncům tradic druhé světové války úplně jedno. V jejich logice má armáda naprostou prioritu. Ohrožuje vaše pozice protiofenziva ukrajinské armády? Vysazují se ukrajinské speciální síly na ostrovech u Chersonu a napadají vaše jednotky? Tak vyhoďme do povětří elektrárnu a ostrovy přestanou existovat. Současně se můžeme přestat bát, že Ukrajinci se pokusí obsadit Záporožskou jadernou elektrárnu. Že to současně znovu odřízne Krym od zásobování sladkou vodou? To se holt nedá nic dělat, oni to civilové nějak zvládnou.
Je to zcela v duchu sovětského válčení během druhé světové války. Ostatně jeden precedent by tu byl. V srpnu roku 1941 sovětské velení dostalo zprávy o německém průlomu v záporožské oblasti. Jednotky NKVD vyhodily do povětří dněprovskou vodní elektrárnu.
Téměř šestimetrová vlna během pár hodin zničila desítky obcí. Podle různých odhadů zahynulo od 20 do 80 tisíců lidí, jak rudoarmějců, tak civilistů. Paradoxně nacisté neměli prakticky žádné ztráty, protože v okamžik výbuchu jejich jednotky ještě k řece nedorazily. Nicméně Igor Girkin a jemu podobní by vám jistě vysvětlili, že to se ve válce stává a že lidský život během takového konfliktu musí být podřízen celkovému vítězství.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
