Ondřej Soukup: Paradoxy války
Pár dnů před Novým rokem přišla zpráva, že po útoku ruského dronu zahynul Denis Kapustin, známý pod přezdívkou White Rex. Byl zakladatelem a velitelem Ruského dobrovolnického korpusu, jednotky Rusů bojujících proti režimu Vladimira Putina po boku ukrajinské armády.
Jeho smrt a následné ideologické boje na sociálních sítích ukazují paradoxy války a limity politických debat.
Čtěte také
Denis Kapustin totiž rozhodně nebyl žádný svatoušek. V sedmnácti ho rodiče odvezli do Německa v rámci programu emigrace Židů z bývalého Sovětského svazu. To mu ovšem nezabránilo se přidat k fotbalovým chuligánům a později se stát aktivistou německé neonacistické scény.
V roce 2007 se vrátil do Ruska, kde založil oděvní brand, kde si zájemci mohli koupit trička s čísly 88 a další symbolikou, kterou používá neonacistická scéna. Organizoval také turnaje smíšených bojových umění. Párkrát také byl v Česku na pozvání našich krajně pravicových aktivistů.
Lidé se mohou měnit
V roce 2016 se aktivně zúčastnil krvavého útoku na anglické fanoušky během evropského fotbalového mistrovství ve fotbale, díky čemuž měl nejprve problémy v Evropě a pak i v Rusku. Kreml se připravoval na mistrovství světa ve fotbale a poslední, co potřeboval, byli násilní hooligans mlátící fanoušky soupeře.
Čtěte také
Kapustin se přestěhoval na Ukrajinu, kde tou dobou již žila řada jeho soukmenovců. Anexe Krymu a válka na Donbasu totiž rozdělila ruské nacionalisty. Někdo šel bojovat za takzvané ruské jaro do jednotek jako Rusič nebo Espaňola. Jiní se přidali k ukrajinskému praporu Azov, jehož zakladatelé patřili do okruhu ukrajinských nacionalistů.
Emoce na sociálních sítích po smrti White Rexe byly vysoké. Jedni ho označovali za hrdinu, který cenou vlastní krve smýval hanbu ruské společnosti, která nedokázala odradit Vladimira Putina od rozhodnutí rozpoutat velkou, nespravedlivou válku.
Jiní argumentovali nepřijatelností politických názorů Kapustina, které podle jejich názoru jen podporuje tvrzení Kremlu, že na Ukrajině bojuje s nacisty. Jako obvykle, kus pravdy mají obě strany.
Čtěte také
Kremelské argumenty nemá cenu rozebírat, zejména v okamžiku, kdy na ruské straně bojuje otevřený neonacista Alexej Milčakov, který se poprvé proslavil, když publikoval video, na kterém umučil štěně. A rozhodně není jediný, zakladatelé praporu Espaňola jsou z prostředí fotbalových chuligánů, kterým obdiv ke Třetí říši rozhodně není cizí.
Ale zavírat nad tím oči také není možné, byť reálná válka značně mění přesvědčení a praxi seberadikálnějších aktivistů. Pluk Azov, který jsem mohl poznat na podzim roku 2014, byl výrazně jiný než ten z roku 2022. Při Majdanu na podzim 2013 radikálové z Pravého sektoru vyhnali z náměstí kyjevské anarchisty.
O pár let později na Donbasu možná ti stejní lidé bojují ve stejných jednotkách a fotí se spolu, což zase vyvolává záchvaty u některých strážců ideologické čistoty levice. Zejména pokud se nacházejí v dostatečné vzdálenosti od fronty.
Jaký je výsledek? Že svět není jednoduchý, a hlavně se lidé mohou měnit. Asi nikdy se nedonutím považovat Denise Kapustina za hrdinu. Bude mi rozhodně bližší třeba Ildar Dadin, ruský aktivista odsouzený za protesty proti Putinovu režimu, který také loni padl v řadách ukrajinské armády v charkovské oblasti. Ale důležité je nezapomínat, že oba by nehledě na své politické neshody mohli žít. Nebýt Putinovy agrese vůči Ukrajině.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
