Ondřej Soukup: Nekončící příběh chrámů impéria
Na jaře roku 1924 nastoupily demoliční čety a začaly postupně rozebírat kostel uprostřed Varšavy. Trvalo to dva roky a po monumentálním chrámu nezůstalo ani památky. Zdá se vám to neuvěřitelné? Že by Poláci bourali kostel? To si člověk nemůže představit ani dnes, natož před sto lety. Jenže tento kostel se jmenoval chrám Alexandra Něvského a nechal ho vybudovat car Alexandr II. po potlačení polského povstání v roce 1863.
Chrám v neoruském stylu byl jednoznačným symbolem porobení Polska a rusifikace celé země. Takže po znovuobnovení polské nezávislosti po první světové válce byl jeho osud zpečetěn.
Čtěte také
Příběhem varšavského chrámu začíná odborník z brněnské Masarykovy univerzity Ivan Foletti nedávno vydanou studii Ruský imperialismus. Umění, věda a náboženství ve službách režimů. Kostel v Polsku je totiž součástí širšího příběhu ruské myšlenky impéria.
Carské elity se od 18. století, tedy od Petra Velikého, orientovaly na Evropu a především na Francii. Ostatně může se o tom přesvědčit každý čtenář Tolstého Vojny a míru. Napoleonův vpád do Ruska byl pro cara a jeho okolí šokem. Po porážce francouzského císaře car Mikuláš I. rozhodl o vybudování v Moskvě chrámu Krista Spasitele na oslavu tohoto vítězství.
Původní projekt byl neoklasicistní a nápadně připomínal pařížský Pantheon. To ovšem u cara narazilo a nařídil projekt přepracovat v byzantském duchu. Předlohou byl konstantinopolský chrám Hagia Sofia a některé středověké ruské stavby.
Chrám ozbrojených sil
Byzantské vlivy nejsou náhodné. Moskva se považuje za dědice byzantské Říše a mnozí ideologové o ní mluvili jako o Třetím Římu. Z toho vyplývá i imperiální myšlenka. Když obsadíte své sousedy, tak to není okupace, ale Boží poslání. Proto carismus stavěl podobné chrámy ve Varšavě, stejně jako ve Tbilisi, Sofii nebo v Bělehradu.
Čtěte také
A všechny tyto chrámy byly zasvěceny Alexandru Něvskému, ruskému středověkému válečníkovi a symbolu ruské státnosti. Což také není náhodou. Symbolika je jasná, jsme zde, toto území je naše a budeme ho bránit se zbraní v ruce.
Zajímavé je, že historie se opakovala i v době komunismu. Místo chrámů se stavěly stalinské mrakodrapy, plné proletářské symboliky. Opět to odnesla Varšava, kde se místní úřady již desetiletí snaží v centru obří stavbu Paláce kultury obestavit tak, aby nebyla příliš vidět. Ostatně i my máme z této doby hotel International v pražských Dejvicích. I tyto budovy byly svérázným kolíkováním prostoru, jasně říkaly, že tyto země patří Moskvě.
Po rozpadu Sovětského svazu se Moskva vrátila k církevní symbolice. Ještě v 90. letech byl znovu postaven moskevský chrám Krista Spasitele, což znovu symbolizuje sepětí církve a státu či chcete-li trůnu a oltáře.
Ne náhodou když si punkerky ze skupiny Pussy Riot pro svou performanci vybrali právě tento kostel, tak to skončilo uvězněním na tři roky. Zatímco jejich předchozí akce na Rudém náměstí aktivistkám vynesla jen pokutu.
Pokud by ještě někdo měl pochyby o sepětí impéria a církve, může se podívat na před třemi lety dokončený Hlavní chrám ozbrojených sil v Kubince nedaleko Moskvy. Obří stavba, která pojme šest tisíc lidí, je přeplněna vojenskou symbolikou a příznačně je v barvě khaki. Nepochybuji, že někdo již spřádal plány postavit podobný chrám, řekněme v Kyjevě.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
