Ondřej Soukup: Moskva a Teherán mají ke spojenectví daleko

Řeč je samozřejmě o nepokojích v Íránu a hrozbách Washingtonu vojenským zásahem, pokud režim nepřestane masakrovat oponenty. Ponechme teď stranou nakolik je pravděpodobné, že režim ajjatolláhů padne, a podívejme se na vztahy mezi Teheránem a Moskvou. Ty totiž mají do spojeneckých vztahů daleko.

Čtěte také

Ondřej Soukup: Jak je to s postupem ruské armády

Má to i historické důvody a nemusíme chodit rovnou do 19. století, kdy carské Rusko při své expanzi na jižní Kavkaz bojovalo právě s perskou říší. Režim ajjatolláhů po svém příchodu k moci bojoval stejně proti prozápadním intelektuálům, jako proti prosovětským komunistům.

Jenže v posledních letech na sebe obě země prostě zbyly. Obě se pustily do konfrontace se Západem, obě bojují se sankcemi a mají si co navzájem nabídnout.  

Čtěte také

Ondřej Soukup: Paradoxy války

Zpočátku to bylo Rusko, které z partnerství získávalo více. Moskva pečlivě studovala způsob, jakým Teherán obchází západní sankce a svou stínovou flotilu tankerů vytvořila podle íránského vzoru. Masivně také nakupovala u Íránu zbraně, podle agentury Bloomberg od roku 2021, tedy ještě před vypuknutím velké války na Ukrajině, nakoupila zbraně celkem za čtyři miliardy dolarů.

Především šlo o drony Šahíd, ale také o balistické rakety středního doletu nebo o dělostřelecké náboje. Nicméně Rusko již výrobu Šahídů lokalizovalo u sebe a spustilo výrobu vlastních strojů.  

Pád ajatolláhů by pro Kreml nebyl tragédií

Na oplátku Moskva začala dodávat prostředky radioelektronického boje, protiletecké systémy a nabízí i dodávky letounů Su-35 a útočných vrtulníků Mi-28. Jak ukázalo loňské bombardování íránských vojenských objektů silami Spojených států a Izraele, příliš efektivní ruské protiletecké systémy nejsou.

Kromě toho všechny zdroje Moskvy jsou soustředěny na válku na Ukrajině a příliš toho Teheránu nabídnout nemůže.  

Ondřej Soukup|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Totéž se týká i velkých projektů jako je výstavba jaderných elektráren v Íránu, vytvoření dopravního koridoru Sever-Jih pro export ruského zboží, výstavba nové železnice nebo ruských investic do íránského ropného průmyslu. Moskva na to momentálně nemá peníze a Teherán také ne.  

Případný pád režimu ajatolláhů, jakkoliv momentálně nepravděpodobný, by pro Kreml nebyl žádnou katastrofou, maximálně menší nepříjemností. 

Autor je komentátor Českého rozhlasu