Ondřej Soukup: Mechanismus Globální pračka
Jeden pražský realitní makléř mi před necelými deseti lety vyprávěl, že se u něj objednal ruský klient. Že prý by měl zájem o větší byt nebo vilku.
Má prý na to asi 17 milionů korun a rád by se podíval, jaká je nabídka. Můj známý ho provedl po několika nemovitostech, a aby řeč nestála, tak se pochlubil, že jeho firma má kolegy v Rusku a tudíž ho bankovní převod nebude téměř nic stát. Klient na něj užasle zazíral a prohlásil: „Jaký převod? Já mám jenom cash.“ Později jsem se dozvěděl, že to byl dlouholetý šéf pozemkového katastru v okrese nedaleko Moskvy a legálně ty peníze vydělat nemohl.
Vzpomněl jsem si na tuto historku, když jsem si pročítal materiály, zveřejněné v pondělí mezinárodním konsorciem investigativních novinářů. Ty popisují mechanismus, kterému reportéři dali název Globální pračka. V letech 2010 až 2014 jeho pomocí bylo vyvedeno z Ruska minimálně 25 miliard dolarů, někteří odborníci hovoří spíše o 80 miliardách.
Nebylo to nic moc sofistikovaného. Každý, kdo potřeboval vyvést peníze, si zaregistroval tři skořápkové společnosti, dvě ve Velké Británii a jednu v Rusku, přičemž jednatel musel být občan Moldavska. Britská firma A uzavřela smlouvu o půjčce s britskou společností B, přičemž ruská společnost za úvěr ručila. Ve smlouvě byla také tučná pokuta za nesplácení.
Špinavé peníze jsou toxické
Následně se firma A obrátila na moldavský soud, jednatel ruské firmy byl občan této země, vzpomínáte? Ten přirozeně vydal příkaz o výplatě dlužné částky spolu s pokutou. Jakousi náhodou finanční prostředky firmy B byly na korespondenčním účtu ruské banky RZB v moldavské Moldinconbank. Odtud peníze putovaly do lotyšské Trastakomercbanka a odtud dále do evropského finančního systému. Po desítkách transakcí se vyprané vracely k původnímu majiteli. Část těchto peněz putovala i přes české banky.

Cynik by mohl říct: „No a co? Proč nás má mrzet, že někdo rozkrádá Rusko a vyvádí k nám peníze? Vždyť se podívejte na centrum Londýna, kolik z těch peněz bylo vyděláno poctivě?“ To je bezesporu platný argument, evropské státy dokáží projevovat pozoruhodnou slepotu, pokud jde o původ peněz za luxusní nemovitosti, fotbalové kluby, přepychové jachty a podobné atributy okázalého bohatství.
Ale čím dále více lidí si uvědomuje, že to je krátkozraká politika. Ve zmíněném Londýně sílí kritika nečinnosti úřadů, ve Španělsku proběhlo několik razií na členy ruského organizovaného zločinu, kteří přes místní trh s nemovitostmi vyprali několik miliard dolarů.
Mechanismy jako je Globální pračka používají i ruské tajné služby. Část peněz putovala také k organizacím, propagujícím ruský pohled na svět v Evropě. Příkladem může být polský marginální politik Mateusz Piskorski, který byl v roce 2016 zatčen „za kontakty s představiteli ruských tajných služeb, plnění jejich příkazů a přijímání od nich finančních prostředků.“
Jak ukazuje případ Globální pračky, být prostředníkem takových pochybných transakcí je škodlivé. Lotyšská Trastakomercbanka zkrachovala a finanční sektor, zaměřený na spolupráci s Ruskem, byl tvrdě zasažen. Ještě hůře dopadlo Moldavsko. Obviněno bylo šestnáct soudců a lidé, kteří stáli za Moldinconbank, vytunelovali tento finanční ústav a dva další. Špinavé peníze jsou toxické. Jejich majitelé se snaží přenášet své praktiky i do jiných zemí. Je jenom na nás, jestli to budeme tolerovat.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor


Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.