Ondřej Neff: Zlepšení mimo debatu
O letošních Vánocích jsme si mohli vybrat. Kdo chtěl, mohl se radovat ze slunečného počasí. Ano, slunce ozlatilo Štědrý den, neděle byla dokonce jarní. Předpověď hlásí déšť na dnešek, tedy pondělek, ale už v následujících dnech má zase slunce svítit. Kdo má opačnou letoru a rád nadává, může si užít nad slejvákem, ten se strhl přímo na Štědrý den.
A že jsou Vánoce na blátě, o tom netřeba diskutovat, bláta je všude po kolena.
Čtěte také
Slušela by se teď debata nad tím, zda byly dřív Vánoce jiné, zda byly ladovské, zasněžené. Ano, takové, jaké si pamatuju já. Jenže do diskuse nemilosrdně zasahují statistiky meteorologického ústavu. Dokazují, že pro naši českou kotlinu je bláto typičtější než sníh, a čísla vzpomínkami neporazíš, protože čísla jsou takříkajíc na papíře, kdežto vzpomínky, ach, ty jsou jako to štěstí, muška jenom zlatá. V našem případě bílá.
Jedno se ale debatě, jak si myslím, vymyká. Jsou to vánoční stromečky. Opírám se čistě o osobní zkušenost, možná je to jinde jinak. Stromečková ohrada, v ní stojánky, na výběr jedličky nebo borovičky, jak kdo chce. Jedličky husté, souměrné a kulaťoučké.
Mít hajného známého
Čtěte také
Stromečkový pán se chlubí, že je pěstuje on sám a že hustotu, pane, hustotu získáte jen zaštipováním, ne stříháním. Musíte zaštipovat, ne stříhat, opakuje. Přesvědčovat mě nemusí, dost dlouho se pohybuji kolem komunity pěstitelů bonsají a ty dnešní vánoční stromečky nemají do bonsají daleko.
Tak tady opravdu neplatí, že dřív bylo lépe. Pamatujete na ty ohrady s mrtvými smrky, byly placaté, jak ležely někde na hromadách od července, kdy je nařezali – jak aspoň si myslím, že to bylo. Takový stromeček jste museli adjustovat do stojanu velmi opatrně, aby neopadal dřív, než na větvičku pověsíte první kouli. A večer, když všechno ztichlo, bylo slyšet šumění padajícího jehličí. Nějaké vybírání? Na to zapomeňte, pane, berte, nebo běžte. Kdo měl štěstí, jezdil ke známému, co měl známého hajného.
Taky jsem byl takhle jednou u hajného v křivoklátských lesích. Přijala mě hajná, moc milá byla, pomohla mi naložit stromeček do auta, a do toho přijelo auto s hajným a ten láteřil! Ukázalo se, že není známý jako známý, některý je známější a tomu jsem stromeček s pomocí hajné vyfouk. Chudák hajná, asi to doma schytala, byl ten hajnej hodně fousatej.
Placatých stromků jsme ušetřeni, mít hajného známého můžeme, ale osud Vánoc na tom nezávisí. Snad se i bílých Vánoc jednou dočkáme. Ostatně, i letos k tomu bylo našlápnuto, snad se to příště podaří.
Autor je vydavatel internetového deníku Neviditelný pes
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
