Ondřej Neff: Velký Bratr po čtvrt roce
Koncem ledna jsem tu vyprávěl o jednom svém pokusu. Chtěl jsem si ověřit, zdali tvůrci cílené reklamy nějak slyší, co si doma povídám se svou ženou.
Zvolili jsme téma infralampa a pak jsem čekal, jestli se mi v nabídce reklamy na webu infralampa objeví.
Čtěte také
Neobjevila a teď, po více než čtvrt roce, mohu konstatovat, že se podezření nepotvrdilo. Až na to, že se z jiné strany posílilo.
Koupil jsem si totiž kolo. Elektrické kolo, pěkně důstojné. Je to tak zvané městské kolo. To znamená, že má řídítka posazená trochu výš, takže se nemusím hrbit a předstírat, že jsem závodník. Na ty kratší, ale zase ne úplně krátké vzdálenosti jsem dřív jezdil autem. Teď jezdím na kole. Na nákup, za kamarádem do sousední vesnice a tak podobně. Však o tom ještě příležitostně povyprávím, teď se ale vrátím k tomu podezření.
To kolo jsem si pořizoval za asistence své ženy. Ona je v tom letitá zkušenost. Něco jako předběžná opatrnost. Kalhoty, saka a elektrická kola se nemají bez ženské asistence pořizovat.
Vygenerované číslo
Čtěte také
Mimochodem – kolo jsem kupoval v Praze Krči, z krámu jsem na něm jel domů do Zvole, manželka jela autem a předjela mě až na kruháči Kunratické spojky, tam kde končí hustý městský provoz. Kolo je ve městě rychlejší než auto.
No a nakonec jsme tedy domů dorazili a večer žena našla ve svém webu první reklamy na elektrokola. Prostě – někdo nebo něco ví, že byla v tom krámě. Nehledala na webu elektrokola, neklikala na žádné odkazy a inzeráty. Byla jen fyzicky přítomná.
Asi bych se o tom nezmiňoval, kdyby se právě v téhle době tolik nemluvilo o soukromí a Velkém bratrovi. Svého Orwella jsem četl dávno za minulého režimu, pašovaného, v cizině vytištěného. Když pak ten režim padl, dohledu spíš přibylo, než ubylo.
Čtěte také
Cítím něco jako kleště: ti reklamní šamani, to jsou soukromí Velcí bratři. Z druhé strany se tlačí stát, který chce vědět čím dál víc věcí, které sice už dávno ví, ale chce je znát zas a znova.
Nohu si kvůli tomu za krk nedám. Už před časem jsem se přestal rozčilovat, když mě agenti s teplou vodou obtěžují po telefonu na mé soukromé číslo. Ze začátku jsem se vztekle ptal, kde vzali moje číslo a jestli vědí o GDPR. Vaše číslo bylo náhodně vygenerováno, pane, odpovídá ten syčák Velký bratr v telefonu. No tak fajn, jdi si volat na jiné náhodně vygenerované číslo.
Já si sednu na elektrokolo a pojedu do sousední vesnice za kamarádem. Mezi tím se mi na webu budou štosovat reklamy na infralampy. Tentokrát už bude Velký bratr jistě vnímavější, než byl v lednu.
Autor je vydavatel internetového deníku Neviditelný pes
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
