Ondřej Neff: Stýskání po králi
Pokaždé, když se chystám psát tuto glosu, se dívám, co jsem tu povídal posledně. Málo platné, jsem člověk píšící, šestkrát týdně úvodník do Neviditelného psa plus sem tam něco navíc, zkrátka, může se stát, že dostanu geniální nápad a nevzpomenu si, že zrovna tenhle geniální nápad jsem měl posledně.
Lépe se tedy podívat. Bylo mi jasné, že jsem psal o volbách, ono se v posledních týdnech snad ani o ničem jiném nepsalo. Lépe je tedy mrknout se.
Čtěte také
Tož jsem se tedy mrkl a koukám, že jsem se na závěr povídání zmínil o charakteristice prezidenta podle mé představy. Že bych si přál někoho, koho si budu vážit a koho budu mít rád. Zarazil jsem se teď s týdenním odstupem nad tou formulací.
Prezident je přece úředník. Má nějaké úkoly, částečně předepsané ústavou, částečně zvyklostmi, částečně denní praxí. Každopádně je to úředník. Proč bych si tedy měl přát úředníka, kterého si budu vážit a budu ho mít rád? Když se řekne úředník, obvykle myslíme státního úředníka. Přeji si, abychom měli úředníky a úřednice kvalifikované a schopné, zkrátka takové, aby za nimi zůstala užitečná práce. Ta si jistě zasluhuje úcty, jako každá jiná užitečná práce, ale měla by vyžadovat cit?
Kdyby obživl Václav III.
Námitku vyslovím za vás, ono to jinak ani nejde. Prezident je úředník zvláštního druhu. Máme vysoké úředníky, jimž říkáme činitelé, nebo dokonce ústavní činitelé. Ale jenom o jednom ústavním činiteli hovoříme jako o hlavě státu.
Čtěte také
Je to prazvláštní pojem, ta „hlava státu‟. Není třeba mimořádné bystrosti, abychom rozeznali stopu vedoucí k monarchické minulosti. V čele státu stávaly osoby označované za hlavy pomazané. Hlavy korunované. Někde si občané monarchie ponechali, jinde své krále dokonce sťali – jen v Anglii stihli jedno i druhé.
My už přes sto let monarchii nemáme. A dokud jsme ji měli, tropili si naši předkové z hlavy státu šprťouchlata. Ale nějak v nás něco z těch dob zůstalo. Stát sám o sobě, to je chladný odosobněný útvar. Má tolik tváří, že splývají a nemá tvář žádnou. Přejeme si, aby tvář měl. Kdyby tak se stal zázrak a obživl Václav III., poslední Přemyslovec, zavražděný v roce 1306! Kdyby obživl a my uvěřili, že má v žilách krev kněžny Libuše, kdo ví, jak by volby dopadly, kdyby do nich nastoupil.
Kdo ví? Nevím, ale tuším. Podvědomě si přejeme mít dobrotivého krále. Tak aspoň hledáme slušného prezidenta či prezidentku. Máme po volbách. Když už se toho Václava III. nepodařilo oživit, přejme si, aby nás nová hlava státu nezklamala. Přejme to sobě a novému prezidentovi právě tak.
Autor je vydavatel internetového deníku Neviditelný pes
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
