Ondřej Neff: Garážový prodej
Do Ameriky jsem se poprvé podíval před 30 lety. Do Ameriky, tím chci říct do Spojených států, tak se to vžilo za dob minulých. Dívali jsme se za daleký obzor a tam někde byla Amerika jako zahrada plná zapovězeného ovoce. Nakonec jsem se tam tedy dostal.
Překvapilo mě, že všechno, co jsem si myslel, že tam je, tak tam opravdu je. A leccos navíc. To jdu takhle po ulici, vzpomínám na to s odstupem tří desetiletí, a vidím otevřená vrata od garáže a uvnitř skrumáž předmětů. Všechno možné tam bylo, od ušáku po kafemlejnek.
Čtěte také
Chvilku mi to trvalo, že se nedívám na obvyklý binec, jaký v garážích bývá. Pochopil jsem, že je to nabídka, že u každé té věci je cedulka s číslem a čísla že znamenají cenu, a pak už mi dávala smysl krabice, která ležela v popředí, a v ní naházené bankovky. Prostě garážový výprodej.
Vzpomněl jsem si na to onehdy, když jsem si v sousední ulici všiml zahradních křesílek. Stála na chodníku, bílá plastová křesílka. Šel jsem kolem s pejsky, říkal jsem si, aha, někdo se slunil na chodníku, lidi mají zvláštní záliby. Jenže druhý den jsem je tam zase viděl. Přes noc se nikdo nesluní, to dá rozum – a teprve pak jsem si všiml cedulky K DISPOSICI.
Trosky mých knihoven
Naprosto chápu motivaci. Křesílka byla čistá, jako nová, jenomže nebyla nová, stála na chodníku. Taky se mi několikrát stalo, že cosi přestalo sloužit a potřeboval jsem se toho zbavit. Namátkou uvedu – likvidoval jsem svůj pidi fotografický ateliér. Sloužil mi deset let k fotografickým kurzům, a když jsem je přestal dělat, co se světly a stojany?
Čtěte také
U nás nejsme na garážové bazary zavedení. Zato dobře fungují všelijaké inzertní plochy na internetu. Zadáte inzerátek, přidáte fotku a popis a někdy se zájemce ozve hned, jindy později, stane se, že nikdy. Spíš se ale někdo ozve a přijede.
Na inzerát jsem za ta léta toho spoustu koupil i prodal. Věci mají sloužit, dokud to jde. O cirkulární ekonomice mám svoje pochyby a skepticky nadzvedávám obočí, když vidím na své kropicí konvi nápis JSEM RECYKLOVANÁ. Nicméně, jak jsem řekl, dokud to jde, ať věci slouží.
Takhle jsem před lety prodával dvě knihovny z IKEA. Přijel chlápek s přívěsným vozíkem. Nabízel jsem mu špagát k upevnění, mám dost špagátu, bez špagátu je život, jak to říct, prostě bez špagátu. On pohrdal špagátem a vysvětlil mi, že jsme vstoupili do věku plastů a budoucnost je ve fixaci pomocí fólie. Naložil, ufixoval a odjel do zvedající se větrné bouře.
Trosky mých knihoven byly vidět ještě několik dnů ve škarpě za sousední obcí Ohrobcem. Křesílka k volnému užití stojí na chodníku dodnes. Popřeji jim vlídnější osud, než jaký potkal mé knihovny.
Autor je vydavatel internetového deníku Neviditelný pes
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
