Ondřej Neff: Co je přes čáru
Ve svých pondělních glosách se málokdy rozčiluju. Podotýkám to takto opatrně jen proto, že si nevzpomínám, zdali jsem se vůbec někdy rozčiloval. Tentokrát mě ale vytočila akce organizace Daniela Landy Zlatý špendlík. Tenhle špendlík si usmyslil udělat svět lepším tím, že elektronickou poštou ochromí hygienické stanice v téhle zemi
Zavalí je žádostmi o poskytnutí informace, takže hygienici místo trasování budou odpovídat na dotazy typu „kde provedli kontrolu osmého listopadu v deset dopoledne“.
Čtěte také
Pan Landa patří do skupiny občanů, kteří pochybují o smyslu protiepidemických opatření. To se nedivím. Za bezmála dva roky jsme si zvykli na to, že jedna skupina univerzitních profesorů medicíny pochybuje o názorech a smyslu opatření druhé skupiny univerzitních profesorů medicíny. Momentálně máme dva ministry zdravotnictví, jednoho už ne ministra a druhého ještě ne ministra, a nezdá se, že by kráčeli stejnou cestou držíce se za ruce.
Ale pak jsou tu lidi, kteří nevymýšlejí žádná opatření. Jsou to lidé, kteří tu bídu pandemie nesou na zádech. Jsou to lékaři, sestry a veškerý zdravotnický personál, tedy zdaleka nejen lékaři a sestry. A samozřejmě i personál hygienických stanic. Tihle lidé dřou do úmoru, zatímco bataliony chytráků vykřikují, co všechno se dělá špatně a jak by se to mělo dělat jinak.
Očividná buzerace
Je na čase, aby každý z nás využil svého práva žádat o informace o kontrolách, vyzývá občany Zlatý špendlík. Pikantní je, že tentýž Zlatý špendlík začátkem září vyzýval k návratu kompetencí lékařům a krajským hygienikům. Hlavní heslo iniciativy je Právo na odpor.
Čtěte také
To by byl dlouhatánský seznam, kdybychom měli vypočítat, kdo všechno má právo na to či ono. Právem se ohánějí záškoláci, kteří v pátek chodí zachraňovat planetu, místo aby se učili biologii. Až vás zastaví zácpa na dálnici, bude tam někde ležet hlouček aktivistů s právem přilepit se k asfaltu. Jeden se nestačí divit, co všechno se děje ve jménu práva na něco.
Někde ale by přece jen měla být červená čára. Když pozoruju aktivisty s planoucím zrakem ve jménu práva na cosi, vždycky mě překvapí, že jsou tak absolutně přesvědčení o vlastní pravdě. Že je nenapadne, zdali se třeba neunáhlili, když sypou náklaďák hnoje před ministerstvo zemědělství.
Jestlipak pana Landu napadne, že by snad mohl mít pravdu někdo jiný než on. Pak asi by se hanbil, že obtěžuje přetížené lidi očividnou buzerací. Ale asi se nehanbí. Ten pocit určitý typ lidí nemá. Proto je tolik fanatiků mezi námi.
Autor je vydavatel internetového deníku Neviditelný pes
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
