Ondřej Konrád: Za kardinálem Dukou zůstanou hlavně církevní restituce
Zdá se to skoro neuvěřitelné, ale od roku 1946 až doposud zastávali post pražského arcibiskupa pouze čtyři osoby. Ovšem nejstarší z nich, Josef Beran, dlouho jen symbolicky, když byl záhy po únoru 1948 internován, od pastýřské služby odstaven a nakonec dožil – stále ovšem s platným titulem – ve Vatikánu. Jeho nástupce Františka Tomáška vzal komunistický režim jakž takž na milost až po určitém čase, nicméně přece.
Čtěte také
Tím pádem mohl tento primas český ještě před koncem své mise zasáhnout do listopadového dění. První dvě desetiletí po pádu totality byl další arcibiskup Miroslav Vlk postaven před řadu nelehkých úkolů, včetně obnovení dialogu s veřejností anebo řešení krize na teologické fakultě, kde ještě uspěl. V obecně sledovaném a vleklém sporu o vlastnictví svatovítské katedrály a v tom vůbec nejdůležitějším, tedy otázce církevních restitucí, už však nikoli. Přesto odcházel na odpočinek jako vysloveně kladně vnímaná osobnost.
Morální autorita i pragmatik
Podobně vstřícně byl vítán i nástup Dominika Duky roku 2010, někdejšího „vězně svědomí“ a morální autority. Duka se ovšem pro leckoho překvapivě projevil i jako věcný politik a za jeho působení se našla shoda jak v nešťastné otázce katedrály, tak byl přijat zákon o narovnání majetkových křivd spáchaných – nejen na katolické církvi – totalitním režimem.
Čtěte také
Zatímco v prvém případě šlo o věc spadající přímo pod prezidentskou kancelář, ve druhém hrála podstatnou roli širší politická reprezentace. Koneckonců roku 2012 prezident Klaus příslušný zákon ani nepodepsal, ale ani nevetoval. Duka tedy uměl jednat nejen s hlavami státu. I když s nimi občas nalézal pozoruhodně blízký tón. S Klausem, jemuž dal prostor při svatováclavské slavnosti a ten tam horoval proti „pokrokářům všeho druhu“. Se Zemanem protimuslimskou rétorikou při uprchlické krizi v polovině minulé dekády. Leckomu místy všichni tři bezmála splývali v národoveckém vzývání „tradičních hodnot“.
Bude mít Graubner dost času?
Čtěte také
Kritické poukazy na to Duka vnímal nelibě a proti některým hlasům zevnitř církve mocensky zasahoval. Část veřejnosti pak byla zaskočena – jen namátkou – viditelnou neochotou razantněji vstoupit do kauz zneužívání mladistvých církevními hodnostáři, ale také například známou věštbou probošta svatovítské kapituly Piťhy o ze Západu se blížící éře nadřazené třídy homosexuálů. Dukovým postojem ke kauze na brněnském divadelním festivalu, ve které figurovala násilnická extrémní skupina, podporou jisté kontroverzní členky Rady ČT nebo neskrývanými sympatiemi k Okamurově SPD. A tak dále.
Něco z toho působilo skoro komicky, ale něco zase mělo závažný obsah. Přesto Duka aspoň navenek zůstával uvnitř církve respektovaným někdejším statečným disidentem a pozdějším pragmatickým strůjcem kýžené odluky od státu. To mu jistě nikdo nemůže upřít ani po odchodu na zasloužený odpočinek; vlastně už vstoupil do církevní historie. Ale na veledůležitém poli vztahu široké veřejnosti ke katolické církvi, především mladé generace, bude mít jeho následník Jan Graubner plné ruce práce, aby aspoň částečně napravil značně pošramocený obraz. A vzhledem k věkovému limitu 75 let pro výkon funkce, byť Dukou o pár roků překročeném, možná i nedostatek času.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
