Ondřej Konrád: Utržené ucho a jiná úsloví
Už dlouho, velice dlouho si mnozí opakují dávné rčení, že když je něčeho moc, tak je toho příliš. A hledí přitom fakticky anebo pomyslně k Pražskému hradu. Ale doposud zůstávalo jen u průpovídky, zatímco ono „něčeho moc“ stále nabývalo a získávalo místy až obludný tvar. Nejviditelnější na chvílemi doslova smršti vyjádření mluvčího prezidenta skrze sociální sítě.
Který, když se ve funkci záhy rozkoukal a jehož k tomu podle všeho s pobavením vybízeli jeho šéfové, tepal i jen chabé kritiky hlavy státu hlava nehlava a zřejmě měl v tomto směru postupně zcela volnou ruku. Osvědčil se, tak ať se činí a hlasitě cáká na hladině rybníka.
Čtěte také
Pod jehož hladinou se zatím tiše činí podnikatelsky obratní muži, díky jimi nějak, kdovíjak, získanými finančními prostředky byla financována kampaň při prvé všeobecné volbě prezidenta.
Pilné včelky za oponou
Jinými slovy, část naježené veřejnosti dráždil nevymáchaný slovník a styl mluvčího Ovčáčka, ale co se děje v pozadí, do toho viděl málokdo. Nejvíc zřejmě tajné služby, které opakovaně odpíraly kancléři Vratislavu Mynářovi udělit bezpečnostní prověrku, což mělo samozřejmě vést k neprodlené výměně, jenže tu si zavázaný prezident nemohl dovolit.
Čtěte také
A o dalším, patrně vůbec nejvlivnějším muži z prezidentova úzkého pracovního kroužku, panu Martinovi Nejedlém, chyběla dokonce informace, co několik celých let činil v postsovětském Rusku.
A jehož tamní kontakty bylo cítit za kdečím, včetně například prezidentovy bagatelizace kauzy novičok, ale i Vrbětice. A jemuž evidentně záleželo na ruském angažmá při chystaných jaderných zakázkách.
Otevřené dveře nacházeli na Hradě Mynářovi či spíše Nejedlého podnikatelští přátelé, budující například co nejpevnější naše pouto s totalitní Čínou, prezidentem nadto nepokrytě obdivovanou.
Konečná ztráta soudnosti
Vypočítávat veškeré viditelné aktivity těchto pánů (neviditelné neznáme, ale možná jednou poznáme a přivede nás to k pláči, jak říkával nadporučík Dub), by zabralo spousty času; ostatně na to asi postupně dojde.
Podstatné je ovšem, že značnou mocí všelidově zvoleného prezidenta zaštítění muži nakonec začali slábnoucí hlavu státu už podle všeho úplně ovládat a dokonce se snažili zatajovat její skutečný zdravotní stav. A podařilo se jim, bůhvíjakými prostředky, využít ještě před pár dny prezidentovu manželku i předsedu sněmovny k mystifikaci veřejnosti, že je Miloš Zeman sice momentálně nemocen (to se ututlat nedalo), ale jinak při síle a veselé mysli.
A také při úmyslech být po volbách, jak údajně sdělil šéfovi sněmovny Radku Vondráčkovi mezi německými citacemi z italského autokrata Machiavelliho, originální. Čímž se ale nakonec přece jen naplnilo ono rčení z úvodu. Anebo to o tak dlouhém chození se džbánem pro vodu. Jinak to ovšem dopadnout nemohlo.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
