Ondřej Konrád: Učí se i stát chybami? Na další není čas
V neděli to budou dva týdny od nahlášení prvních případů nakažení novým typem koronaviru.
Od té doby počet nemocných samozřejmě narostl, ale pořád to není velké drama a aspoň do pátečního odpoledne, kdy vznikl tento komentář, nikdo v České republice na COVID-19 nezemřel. I když i s tím je třeba počítat, pokud by se nám úmrtí vyhnula, byl by to více méně zázrak.
Odlišně jdoucí švýcarské hodinky
Čtěte také
Za uplynulými dvěma tuzemskými týdny se tedy můžeme aspoň v rychlosti ohlédnout. A konstatovat, že byly slyšet hlasy hovořící o nedostatečné přípravě příslušných institucí, nebo spíš o podceňování epidemické hrozby ještě ve druhé polovině února.
A různorodé zmatky prvních dnů, kdy jako by část zdravotnického personálu přesně nevěděla, jak si počínat, na to ukazovaly. Ostatně doposud všichni vidí, že nejsou ani roušky, ani respirátory. Přitom je ale jinak zase třeba říct, že se vláda chová více méně shodně s ostatními evropskými zeměmi. I když možná v něčem o trošku příslovečně papežštější.
Kupříkladu švýcarské orgány apelují na lidi (hlavně mladé, tedy potenciální přenašeče nákazy), aby se ohleduplně ve větších počtech nescházeli, testuje pouze starší občany, zatím se učí ve školách a nejsou ani zavřeny hranice s Itálií. To, řekněme, je jeden, výjimečný přístup.
Čtěte také
Druhý je drastičtější a Česká republika, pomyslně oblepená zákazy s výhrůžkami pokut a soudů, na něj najela plnou rychlostí. Přitom se ale nešlo tu a tam vyhnout pocitu jisté nekoncepčnosti.
Třeba z toho, jak se okamžitě zavřely školy, i když mládež vážně ohrožena není, ale jak už řečeno, může nákazu šířit. Doslova všude možně, když dostala nečekané několikatýdenní prázdniny. Anebo že restaurace musí stáhnout rolety v osm večer, ale do té doby může být uvnitř neobyčejně živo.
Odborník s darem komunikace
Čtěte také
Tím ale není řečeno, že se dříve nebo později nemají – asi – uzavřít supermarkety a tak dále. Na druhé straně by výjimečná situace, žádající si zodpovědné přístupy od úplně každého, potřebovala nějakou expertní a zároveň magnetickou, bezpečí vzbuzující postavu, která by komunikovala s veřejností.
Role se s enormní usilovností chopil premiér a neustále, často do sebemenších podrobností, sděluje lidem co a jak. Občané to sice vnímají, ale mnozí už nahlas špačkují, jakmile začne pravidelný televizní brífink a předseda vlády se opět jako první ujme slova na celé desítky minut. Jako by nikdy neslyšel rčení „méně je více“.
To se ostatně v některých aspektech dá snad vztáhnout i na veškerá nařízení a rozkazy činící z České republiky s jejím zlomkem pozitivních testů zemi bezmála ve stavu ne nouzovém, ale už výjimečném. Ale nebudeme se rouhat a naopak věřit, že v něčem opožděná a pak zase přeháněná opatření přece jen zaberou. Eskalaci totiž máme ještě před sebou. A charismatický, důvěryhodný komunikátor zatím pořád nikde.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
