Ondřej Konrád: Resuscitovaná kultura. Aspoň částečně
Bilancovat dění roku v kulturní oblasti je skoro nemožné. Respektive - každý má jiné vidění a metr. Někdo uznává jen „vysokou“ kulturu, například operu, jiný je vstřícný skoro veškerým kategoriím a žánrům. A třeba divadelní sezóna se kryje se školním rokem, co s tím tedy koncem prosince?
Ale je třeba aspoň říct, že rok 2022 byl pro domácí kulturu resuscitační. Po takřka devastačním covidovém dvouletí. Přitom prvé měsíce ještě restrikce přetrvávaly, teprve od jara lze hovořit o navracení k normálu. Mezitím ale vypukla válka na Ukrajině, pak se ozvaly inflace a hrozba závratných cen energií. Vzhledem k tomu se nakonec jeví domácí kulturní dění ještě životaschopné.
Utajované sukcesy
Ale problémy samozřejmě má, neustále se točící kolem financí. I když je současný premiér po dekádách suchopáru osobou rozhodně kulturní, o procentu HDP si příslušné ministerstvo může dál nechat zdát.
Čtěte také
Taková je realita a kulturní veřejnost ji dávno uvykla. I tomu, že podle mnohých politiků a nejširších vrstev společnosti jsou těmi pravými vyslanci země nikoli umělci, nýbrž přece - sportovci. Ne nadarmo se těm vrcholným také říká reprezentanti! Také se do nich z veřejných zdrojů lidově řečeno 'nejvíc vráží'.
A pravda, naše objektivně nejzásadnější kulturní úspěchy posledního půlstoletí, které by se za jiných okolností významně úročily, byly vlastně komunistickým režimem zcela utajené. Protože jich dosahovali emigranti Forman nebo Kundera. A Nobelovu cenu dostal chartista a zakazovaný básník Seifert. A tak dále.
Čtěte také
Nicméně aspoň pár poznámek na okraj. Knihy se kupovat nepřestaly, pokles je relativně nízký, akorát se od covidových časů ještě víc objednávají přes internet. Ale zároveň nezmizela chuť listovat publikacemi na pultech a objevovat netušené.
K před-pandemickému stavu se zatím zcela nevrátila divadla a o diváky budou bojovat obtížně, když musí kvůli stoupajícím nákladům za energie zvyšovat vstupné a lidé ze stejných důvodů šetří. Což se týká i multikin. Které leckdo za kulturní zařízení stejně nemá a zároveň ovšem, věří, že se z obecných pokladen budou dál dotovat kina artová. Snad ano, zas tak moc to nestojí a k dobré pověsti radnic přispívá.
Reprezentant bez kopaček
Neubylo návštěvníků koncertů vážné hudby, a jde ale poměrně uzavřené společenství. Zatímco ani skoro závratné vstupné neodradily masy na vystoupeních světových pop-rockových hvězd. Ale to jen na okraj, nejde o věc české kultury.
Čtěte také
Z ní třeba zaznamenat, že i přísní kritici ocenili film Vojtěcha Maška o krajně bizarní pražské figuře 30 a 40. let Jiřím Arvédu Smíchovském, a považovali minimálně za cenné upozornění na dílo skladatele Josefa Myslivečka kvalitním snímkem Il Boemo Petra Václava.
Nešlo tedy o současná témata. To se týká i románu Bílá voda, přičemž Státní cena pro autorku Kateřinu Tučkovou vyvolala menší bouři, neboť objemné dílo leckomu nepřišlo jako literatura s velkým L.
No a v prosinci se nejvíc mluvilo o stále ještě mladém dirigentovi Jakubovi Hrůšovi, který stane v čele londýnské Královské opery v Covent Garden. Ovšem až v roce 2025. Takže to do bilance toho právě uzavřeného patří i nepatří. Jde ovšem, o vzorový příklad propagace země. A to nikoli v kopačkách, tretrách nebo na bruslích. Třeba si toho pan všimne i pan premiér Fiala.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
