Ondřej Konrád: Prezidentova neodolatelnost
Veřejnost má asi ještě v paměti podivuhodný případ manželky českého diplomata v Bernu. Odehrával se teprve vloni na jaře a dotyčného manžela stál kariéru.
Ona dáma totiž neustále rozesílala sociálními sítěmi, esemeskami nebo e-maily své značně vyhraněné názory na různé osoby, včetně mužových kolegů a nadřízených až po tehdejšího ministra Zaorálka.
A nedovedla s tím přestat, ani když už šlo do tuhého. Nakonec je člověku trpícímu obsesí, posedlostí v takové míře nutno vyhledat odbornou pomoc.
Proč nepobavit příznivce?
Hlava českého státu jistě ničím podobným netrpí, a pokud se někomu zdá, že u ní přece jen jisté podobné sklony pozoruje, pak je třeba říci, že Miloš Zeman především miluje provokaci. A zároveň jistými výroky, jimž jakoby nemůže odolat, určitě uspokojuje a snad i baví část svých voličů.
Jiří Pehe: Otázka prezidentské (ne)způsobilosti
Okolo hlavy státu se u nás dějí podivné věci. V případě prezidentových opakovaných pokusů posunovat s pomocí svérázných výkladů ústavy náš ústavní systém od parlamentní demokracie k prezidentskému systému, vesměs panuje politické ticho.
Nutkání opakovaně vyslovovat nejhrubší vulgarity v živém rozhlasovém vysílání, nikoli při projevu, ale během uvolněného rozhovoru, je toho takřka školským příkladem. A také vidíme, to téměř i při každém oficiálním vystoupení, že se prezident nedokáže ubránit vyslovit opovržení vůči novinářské obci, přičemž to mnohdy koření prachobyčejnými nadávkami do idiotů, hlupáků a podobně.
Neodpustil si také cestou na tiskovou konferenci vloni v Číně podotknout ke kolegovi Putinovi, že je novinářů příliš a měli by se likvidovat. Jiný prezident země, kde se žurnalisté skutečně běžně stávají oběťmi vražd, jako je tomu už po léta v Rusku, by se možná urazil.
Nebo přinejmenším vykulil oči. Však sebou Putin také lehce cukl a prohodil cosi o pouhém omezování. Připomínám, že ona čínská věta zazněla dva roky po dvanácti mrtvých v redakci časopisu Charlie Hebdo a leckomu tedy přišla nevkusná.
Hlava nestandardní
Totéž pak bude platit také o Zemanově výroku z této středy o tom, jak se mu moc líbil obrázek na internetu, na kterém je jeho fotografie s komiksovou bublinou u úst a v ní text, že jelikož si novinářů velice váží, pořádá pro ně speciální banket na saudsko-arabské ambasádě.
Petr Hartman: Nepozvání na Hrad, projev Zemanovy laskavosti nebo malosti?
Projevit laskavost se dá různým způsobem. Podle mluvčího prezidenta republiky například tím, že někoho nepozvete na oslavu.
Pravda, je to černý humor, jaký běžně provozuje právě onen islámskými radikály vyvražděný francouzský magazín. Zakládající si na překračování jakýchkoli hranic při neochvějné víře ve svobodu slova. A netřeba nyní nic přidávat ve více méně ustrnulé a nerozhodnuté polemice, jestli to Charlie Hebdo přehání anebo má na ony svatokrádeže svaté právo.
Jinou věcí ovšem je, když si defacto stejný princip žertování osvojí prezident. Nikdo po něm jistě nechce, aby se už za života měnil v mramorovou sochu důstojnosti.
Ale běžně zase užívat slovník výčepu čtvrté cenové skupiny a rozsévat totálně cynické vtipy v okamžiku, kdy se ještě pořád hledají možná i velmi četné části těla Džamála Chášukdžího v Instanbulu a svět na to s úžasem zírá, by si všichni prezidenti světa měli odpustit. A také to samozřejmě dělají.
Jen ten český se holt běžnému vysokému standardu vymyká. A nutkání je zkrátka nutkání. Někdo mu neporučí.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
