Ondřej Konrád: Premiér viditelně nepostoupil ani o píď
Platí víc, když se něco řekne dvakrát? A pokaždé někomu jinému?
Jestli ano, potom by měl Antonín Staněk k poslednímu červenci přece jenom, no vážně, ale jistě, určitě, přísámbůh, skončit ve funkci ministra kultury. Totiž – měl by být odvolán.
Ondřej Konrád: Co ví prezident, premiér, kdekdo. I sázkaři
Možná by se na sázce ohledně vyústění vleklé záležitosti s ministerstvem kultury dalo slušně vydělat.
To prezident slíbil jak před deseti dny šéfovi ČSSD, tak tuto středu premiérovi. A nově Andreji Babišovi řekl, že o jmenování Staňkova nástupce prý rozhodne do poloviny srpna. Tedy zhruba. Bomba! Ne?
Nebo snad někomu vadí, že návrh na Staňkovo odvolání a jmenování Michala Šmardy místo něho dostal prezident od šéfa vlády už před skoro dvěma měsíci? Vždyť v ústavě nejsou ohledně členů vlády žádné časové termíny a limity. Říká to i profesor Gerloch. Tak co?
Jinými slovy – pokud se během příštích dnů nedozvíme od Babiše a pak i Hamáčka cosi skutečně zásadního pro řešení trapně se táhnoucí záležitosti, pak byla premiérova další cesta ve stejné věci do Lán přinejmenším zbytečná. Řečeno eufemisticky.
A Babiš to mohl tušit předem. Vždyť už několikrát před těmito mítinky hovořil o tom, jak on je obchodník a že to tedy s prezidentem nějak domluví.
Co bychom radši nechtěli vědět
Tím se jednak podříkal, že je ochoten ohledně ministerského postu uzavírat nějaké kšefty, a to bylo dost znepokojující. A pak ovšem – prozatím nedohodl s prezidentem ve věci Staněk – Šmarda vůbec nic. Aspoň veřejnosti známého.
Ondřej Konrád: Je Babišova schůzka s prezidentem „mission impossible“?
Stručná definice hovoří jasně: kompromis je ústupek obou vyjednávajících stran. Jejich očekávání se sice nenaplnilo, ale přesto bylo dosaženo jakž takž přijatelné dohody. Ale proč si myslet, že premiér, jak sám říká, dosáhne kompromisu s prezidentem během čtvrteční schůzky na téma obsazení resortu kultury?
Jeho pověst zdatného obchodníka dostala zřetelný šrám. Při střetu s protřelým starým politickým lišákem. Který navíc drží v této chvíli drtivou většinu trumfů. Včetně toho, že je premiér v oslabené pozici skrze Čapí hnízdo, dotace Agrofertu a další věci, a může se stát, že bude prezidenta potřebovat ještě víc než doposud.
Z toho Zeman může překrásně těžit a tak se v nejmenším neobává, že by Babiš na něho podal kompetenční žalobu ohledně výkladu odvolávání a jmenování členů vlády. Natož, že by se snad poslanci hnutí ANO přidali k čerstvé přijaté senátorské žalobě na hlavu státu. Mimochodem – k jejímu schválení horní komorou značně přispěl sám prezident právě nečinností ohledně ministerstva kultury.
Ale zpět – je také možné, že Babiš ve skutečnosti jakýsi obchod se Zemanem přece jen uzavírá. Akorát to jde pomalu, neboť prezident představuje tuhé sousto. A na všechno zas premiér nechce přistoupit, aby se neocitl na evropské úrovni v přehlížené pozici politika až moc bezskrupulózního.
A tak nezbývá než čekat. A lámat si zatím hlavu, o čem se na všech těch schůzkách kolem Staňka a tak dále ve skutečnosti mluvilo. Jenže – možná bychom to radši ani nechtěli vědět. Můžeme si však být aspoň jisti, že o kulturu přitom skoro na beton nikdy nešlo.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
