Jan Fingerland: Syrskou jedničku známe. A co dvojka?
Po revoluci běží čas vždycky rychleji. Je tomu tak i v Sýrii, vždyť to nejsou ani dva měsíce od pádu Asadova režimu, a situace v zemi se v řadě ohledů stabilizuje. Teď už má Syrská arabská republika i prezidenta. Co to znamená?
Čtěte také
Prezidentem, příznačně prezidentem v saku, ale s dlouhým vousem, je nikoli překvapivě, Ahmad Šara. Tedy vůdce a nejviditelnější představitel hnutí Haját Tahrír aš-Šam, z nejž vzešla nová mocenská elita.
Prezident nebyl samozřejmě zvolen parlamentem, žádné volby se zatím nekonaly, a datum, kdy by se mohly konat, se stále vzdaluje – nyní se mluví až o čtyřletém období, během kterého se bude sepisovat nová ústava.
Nevolby
Prezidenta tedy do jeho funkce zvolili velitelé povstaleckých skupin, které se podílely na svržení diktatury. To už tak standardně nezní, ale všechna tato uskupení se prý mají rozpustit a stát se součástí nové společné armády. Svou identitu by tedy ztratilo i vedoucí hnutí Haját Tahrír aš-Šam, lze ovšem předpokládat, že dosavadní velitelé budou velet i v nové lidové armádě a podrží si v něm vliv.
Čtěte také
Podle Šary bude v nejbližších dnech ustaven výbor pro národní dialog, v němž se budou tříbit názory, a z debat vzejde přechodná vláda. Nynější přechodná vláda národní spásy má vládnout do 1. března.
Ahmad Šara zatím úřaduje, a už se stačil setkat s nejvyššími představiteli důležitých zemí regionu, ti ho tak vlastně nepřímo uznali za svůj protějšek. Jenže je tu otázka. Jestli-je Ahmad Šara prezidentem, kdo je jeho dvojkou?
Mohl by jí být Mohammed al-Bašír, Šarův spolubojovník, a nyní premiér, stojící v čele dočasné vlády. Má za sebou zkušenosti s řízením Idlibu, a je pravděpodobně schopný organizátor. Jenže ten má na starosti hlavně praktické věci, jako je zajištění denního chodu státu.
Kupodivu mnohem méně se mluví o jiném člověku, jeho jméno je Abd al-Rahim Atún. Po mnoho let je předsedou rady pro šaríu hnutí HTS, a Šara se s ním údajně radí o všem důležitém. O Atúnovi, mocném muži HTS, se ví mnoho let, ale neví se o něm dost.
Janusovská tvář režimu
Zatímco Šara mluví jako polepšený džidádista, a i obezřetný evropský pozorovatel by byl ochoten věřit mu slova o inkluzivní vládě, toleranci jinověrců a ženských právech, Atún zatím hovořil jinak.
Čtěte také
Dlouho před dobytím moci, ještě v době, kdy HTS vládlo jen v Idlibu, vypracoval koncepci, kterou nazval „tálibánským modelem“. Jeho smyslem je propojit islamismus s nacionalismem a udělat z pragmatických důvodů ústupky, aby dané hnutí mohlo úspěšně jednat se západními státy.
Cílem je budovat stát v hranicích jediné země, tak jako Afghánistán za Tálibánu, nebo, jak dodává Atún, palestinský Hamás. I za cenu systematického ničení všech, kdo vystupují více extremisticky.
Sunnita Atún mluví velmi nepřátelsky o šíitském Íránu, patronu svrženého Asadova režimu. Za stejně nebezpečného nepřítele ale označuje i Ameriku a „sionisty“, tedy Izrael. Není jasné, kde a jak skončí pragmatismus, a vrátí se džihádistické kořeny. Ani zda je nový režim připraven sdílet moc se silami, které získají volební podporu v silně sekularizované zemi.
Je tu tedy Šara, a kdesi v pozadí Atún. Který z konceptů je ten pravý a který jen naoko?
Který uspěje a který selže, nebo v jakém pořadí? A jak moc záleží na nahodilých okolnostech, třeba konkrétních lidech nebo zahraniční pomoci? Zatím nevíme. Syrská revoluce má v každém případě dvě tváře, ale ta druhá, Atúnova, je ve stínu.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
