Ondřej Konrád: Osudový projev před 56 roky
Prakticky týden nebylo po Dubčekovi aspol. vidu, slechu a fámy rostly. Pak se v úterý 27. srpna 1968 v pražských ulicích, odkud ještě pořád nezmizely tanky, akorát už nestály v prostředku, ale někde bokem, začalo proslýchat, že je snad vedení země zpátky. A v podvečer historicky první a poslední populární šéf KSČ promluvil k národu.
Což mohl v hlavním městě slyšet doslova každý, protože projev zněl halasně ze všech ampliónů, kterými bylo město v oněch časech prošpikované.
Čtěte také
Což mohl v hlavním městě slyšet doslova každý, protože projev zněl halasně ze všech ampliónů, kterými bylo město v oněch časech prošpikované. A byl to výjev jako z pohádky o Šípkové Růžence – všechno strnulo, lidé na chodnících, tramvaje, auta s vyrolovanými okýnky, prodavači ve dveřích obchodů i dopravní strážníci s bílými rukávci.
A soudruh Dubček děkoval za „nesmírné projevy důvěry“ a víru spoluobčanů, že se všichni z Moskvy v pořádku vrátí a ujmou zase funkcí.
Jak dodatečně známo: František Kriegel se málem nevrátil, když odmítl podepsat potupný protokol, proměňující brutální okupaci za „bratrskou pomoc SSSR“.
Čemu možná naivně věřil
A hned v úvodu první tajemník také upozornil, že „obnovení činnosti ústředních orgánů, stejně jako život našeho lidu, bude probíhat v situaci, jejíž realita není závislá jen na naší vůli“. Lapidárněji totální kapitulaci, aniž by při tom toto slovo vyřkl, vyjádřit nemohl.
Čtěte také
Ale potvrdil to větami, že se podle dohody „vojska z měst a obcí přemístí do vyhrazených prostorů. To je ovšem spojené s tím, nakolik budou naše vlastní československé orgány schopné v jednotlivých místech zabezpečovat pořádek a normální život“.
Jinými slovy přivážeme se na pevný řetěz sami. A jinak ovšem blouznil o úplném odchodu sovětské armády. Kterému možná v té chvíli i naivně věřil.
Čtěte také
Řeč to byla skoro půlhodinová, strašlivě chmurná a občas přerušovaná vzdycháním s omluvami o improvizaci.
Ale spatra Dubček určitě nemluvil, akorát byl projev zřejmě psaný na poslední chvíli a leckdo do Moskvy také pod samopaly zavlečený k finální verzi jistě dodával příslušné pasáže. Aby se na nic podstatného nezapomnělo a byli především uklidnění občané.
Co ale pokračovat nemohlo
Jimž Dubček dokonce tvrdil, že bude dál pokračovat takřečená „polednová politika“. Kvůli které ale k dramatickému přepadu došlo a o jejím konci tudíž nemohlo být pochyb.
I když to, co přišlo po normalizačním utažení šroubů, zahájeném 17. dubna příštího roku výměnou Dubčeka v čele strany za Gustáva Husáka, jsme si tenkrát ještě neuměli představit.
Ani že týž Dubček coby poslanec Federálního shromáždění po rozsáhlých demonstracích při prvém výročí okupace podepíše hned následující den takzvaný „pendrekový zákon“ legitimizující policejní brutalitu vůči komukoli, kdo „narušuje socialistický společenský řád“.
To už se bývalý lídr KSČ ocitl na prudce nakloněné ploše. Na kterou ale, ačkoliv určitě nerad, vstoupil už svým nešťastným a uvzdychaným projevem právě před 56 roky.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor


Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.