Ondřej Konrád: Memento srpna 1968 podle Fica
Do jisté míry jsme si zvykli na to, že někteří politikové říkají nehoráznosti. Ani si jich moc nevšímáme, nemají také obvykle větší vliv. Ale tu a tam přece jen zazní cosi jaksi „přes čáru“ a po reakci volá. Což je případ prohlášení slovenského premiéra Roberta Fica k šestapadesáti letům od okupace Československa a tedy týkající se přímo i nás.
Výročí by totiž podle něho „mělo být mementem i v současné době, kdy se opět prosazuje politika jediného správného politického názoru a kdy každý, kdo projevuje suverenitu a odvahu v názorech na nejzávažnější zahraničně-politická témata, stojí před nevybíravým tlakem vyspělých demokracií a hrozbou izolace.“
Čtěte také
Je zřejmé, že Fico naráží nejen na postoj své nebo maďarské vlády k ruské agresi vůči Ukrajině, ale i na řadu věci, které u těchto zemí kritizuje Evropská komise.
V případě Slovenska ohrožení boje proti korupci, nezávislosti médií nebo fungování občanské společnosti. Což bratislavská vláda považuje za hodnocení nevyvážené a místy hrubě zavádějící.
A ovšem, nic z toho s vpádem vojsk Varšavské smlouvy do Československa nesouvisí. Kremlu roku 1968 naopak samozřejmě vadilo zrušení cenzury a tedy uvolnění v médiích i pouhé náznaky zrodu něčeho jako občanská společnost.
Samozřejmě ani Fico nejde tak daleko, aby strašil vojenskou intervencí Bruselu, což by bylo směšné už jen proto, že Unie armádou nedisponuje. Ale cosi podobného naznačuje, přinejmenším mluví o izolaci.
Hranice představivosti KSČ
A rok 1968 dezinterpretuje naprosto, když dále píše: „Rozhodnutí signatářů Varšavské smlouvy potlačit s použitím vojenské síly jakýkoliv jiný než povinný jednotný názor obralo Čechy a Slováky o možnost vydat se efektivnější a svobodnější cestou, než nabízel existující politický režim.“
Čtěte také
Jenže politický režim v Československu zůstával týž, o nějaké změně „v názorech na nejzávažnější zahraničně-politická témata“ řeč vůbec nešla. Dubčekovo vedení si nic podobného ani nedovedlo představit.
Československo bylo pevnou součástí takzvaného „socialistického tábora“, KSČ zůstávala cele u moci i s jí podřízenou armádou a všemi bezpečnostními složkami coby vedoucí síla zakotvená ústavním článkem 4.
Pouze se tu trochu uvolňovaly vnitřní poměry a veřejně se občas mluvilo o věcech do té doby tabuizovaných.
Kam by to časem mohlo vést, tedy především bez obnovení cenzury, těžko říct. Ale Leonidu Brežněvovi i to málo představované „socialismem s lidskou tváří“ bylo příliš.
A stalo se, co se stalo. Nad Ficovým nehorázným prohlášením stojíme ve strmém údivu. Ale vlastně bychom možná ani neměli. A budeme zvědavi, jestli se někdo na české straně pokusí jeho absurdní myšlenkový oblouk papouškovat. Doufejme, že snad s reálným vlivem na společnost nikdo.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
