Ondřej Konrád: Nečernobílý fenomén Karel Gott

Ačkoli žádná ze šestnácti kapitol o Karlu Gottovi přímo není. Ale přesto jde o titul velmi výstižný.

Čtěte také

Jan Fingerland: My, Husákovy děti, a také Gottovy

Jak vidno od prvých hodin po oznámení o úmrtí věhlasného popzpěváka. Kdy se média nevěnují takřka vůbec ničemu jinému než jeho osobě a kariéře, a mimořádně se sešla vláda a vyhlásila státní smutek v den pohřbu. Který by se podle kardinála i Babiše mohl dokonce konat v katedrále Sv. Víta, místě posledního spočinutí králů.

Samozřejmě. Kde také v Gottlandu jinde? Ale bude záležet na Gottově rodině. Pokud svolí, už couvnout nepůjde a budeme mít světový rekord v uctívání interpreta písniček pro všední den.

Pro a proti

Jakkoli se v jeho dráze vyskytovaly světlé a významné body. Především v prvé dekádě své kariéry, kdy byl výrazným nositelem nové, uvolněné a inteligentní zábavy, jednomu z nejviditelnějších symptomů politického tání. Které mu, coby ctiteli amerického jazzu a rock´n´rollu, přirozeně konvenovalo.

Čtěte také

Zahraniční úspěch Karla Gotta byl postavený na cukrkandlovém tenoru, říká publicista Konrád

I když se pak prosadil hlavně v německy mluvících zemích. Vedle států takřečeného socialistického tábora. Které ke konci onoho zářivého zpěvákova desetiletí pod moskevským vedením jeho vlast okupovaly, a nastala chmurná éra normalizace. Což Gott jistě nesl těžce.

V prvních chvílích také z jakési poloemigrace vyjednal s husákovským vedením přijatelné podmínky pro činnost doma a hlavně možnost bez omezení dál koncertovat a nahrávat v zahraničí. Nebylo to ovšem zadarmo, a tak se dodnes vedou a zřejmě i dál povedou spory o to, do jaké míry si Mistr s gubernátory zadal, jestli mu to stálo za to, anebo o nic vcelku nešlo.

Pravda je, jak už to bývá, kdesi uprostřed. Na jedné straně se Gott musel účastnit různých oficiálních akcí, aby se s ním straničtí činovníci mohli lidu pochlubit. To muselo být ponižující, včetně čtení textu takřečené Anticharty.

Kterou ale zase podepsal kde kdo a dnes dělá jakoby nic. Na straně druhé Gott finančně pomáhal například zakázaným umělcům. Skoro až anonymně.  A nikdy později se k tomu nepřihlásil. Ale bylo tomu tak.

Připraven na souhru náhod

Svíčky a květiny u plotu Gottovy vily na pražské Bertramce|foto: Michaela Říhová,ČTK

Pro širokou veřejnost byl ovšem Gott skutečně menší modlou. Lidé jej nekriticky uctívali pro jeho „krásný hlas“, a snad ani neslyšeli, v jakých souvislostech zní a jaká občas dost plytká slova zpívá.

Anebo to nechtěli vnímat a byli prostě rádi, že máme pořád svého Káju, co udělal díru do světa. Jako později Jágr anebo Nedvěd. A to Gott skutečně dokázal, jakkoli mohlo jít v určitém momentu o šťastnou souhru náhod.

Ondřej Konrád|foto: Khalil Baalbaki

Na níž byl ale talentovaný zpěvák s mezinárodním rozhledem cele připravený. Popadl ji za příslovečné pačesy a už nepustil. Zdaleka ne každý by to svedl. A dotáhl to až k pohřbu se státním smutkem. Možná dokonce ve stěžejní katedrále. Země s přezdívkou podle jeho příjmení.   

Autor je komentátor Českého rozhlasu