Ondřej Konrád: Lze odpolitikařit ÚSTR?

Jenže nevyvarovali jsme se existence pohrobka totalitní KSČ, máme ho dvě desetiletí v demokratickém parlamentu, a když už tam je, vnuká občas komusi myšlenku, že by mu mohl být nápomocen při uchopení moci. Zatím nejotevřeněji tuto myšlenku prosazoval Jiří Paroubek, díky němuž se pak novodobým komunistům začalo říkat Marťané. A zřejmě mu právě dopředu vyhlašovaný záměr spojenectví ČSSD s KSČM podrazil nohy. Nynější vedení sociálních demokratů je obezřelejší, nicméně i ono by asi za určitých okolností s komunisty bylo ochotno táhnout za vládní provaz, třebaže by je do ministerských lavic přímo neposadilo. A tak se s latentními spojenci nechce příliš rozkmotřit. Tak si aspoň leckdo vysvětluje nynější dění kolem Ústavu pro studium totalitních režimů, jehož samotná existence komunisty dráždí. Konec konců, už před jeho vznikem levice prosadila, aby se nevěnoval jen bádání po české historii od roku 1948, ale zahrnul do své činnosti i totalitu nacistickou. Ačkoliv ta by logicky měla být spíš objektem práce Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd.

Jinými slovy, kdyby nebylo legitimních komunistů coby hráčů na domácím politickém poli (byť je to podle shora citovaného zákona problematické), diskuse by se mohla vést toliko nad tím, jak kvalitně a jakým směrem ÚSTR pracuje. A to ostatně je skoro určitě také za nynějším přetahováním, které by zřejmě mohlo vyústit v některé personální změny. Pokud jde ovšem pouze o vědecky věcnou otázku, pak je určitě nešťastné, že jsou za sporem cítit možné politické tlaky. Jak už bylo řečeno, provázející ovšem Ústav už od jeho založení, které prosazovala pravice a jemuž levice spíš bránila. A zároveň byla průběžně slyšet kritika náplně a kvality. Za pouhých pět let má dnes Ústav už třetího ředitele a i pod ním se křeslo asi kymácí. Mezitím z instituce odešla řada mladších rozčarovaných historiků, kteří do ní původně vstupovali s nadějemi a nadšením. Ale vnitřní poměry jsou podle všeho dost rozhárané a tak sílí volání po reformaci. To podle svých slov leží na srdci také nedávno dovolené Radě ústavu, jíž nyní předsedá Petruška Šustrová a do níž ve čtvrtek zasedl politolog Jan Bureš, sice sociální demokrat činný na lokální úrovni, ale ve veřejných vystoupeních nebo jako pedagog nestranický. Přesto však za členství v ČSSD napadnutelný, jak ukázala blesková rozhořčená reakce premiéra. Nejlepší odpovědí na to by bylo, kdyby, pokud chce Rada odvolat ředitele Daniela Hermana, bylo na obsazení této funkce vypsáno běžné výběrové řízení.

Od politiky se Ústav asi úplně odpoutat nedokáže, jde o instituci zabývající se vlastně výhradně politikou. Nicméně přece jen také z většiny už dobou dosti minulou, protože zásadní totalitní zločiny pochází z doby německé okupace a stalinismu. Ale odpoutat by se mohl aspoň od politikaření. Což by měli mít ovšem na paměti sami politikové. Sociální demokraté, pravděpodobní příští sestavovatelé vlády, v pátek prohlásili, že po volbách v příštím roce Ústav rušit, a některé jeho kompetence převést na jinou půdu, rozhodně nehodlají. Berme to jako slib. A věřme, že současné radě Ústavu záleží na jeho maximální vědecké relevanci.