Ondřej Konrád: Justiční tečka za páterem Toufarem
O před skoro 75 lety – důstojníky Statní tajné bezpečnosti (StB) k smrti umláceném –, zcela nevinném páteru Josefu Toufarovi, se ví poměrně hodně. Vzniklo o něm několik knih, Národní divadlo uvedlo operu, ve vysočinské obci Číhošť, kde měl farnost, stojí jeho socha v nadživotní velikosti, a na místním hřbitově spočívají po slavnostním a médii sledovaném aktu, Toufarovy ostatky.
Identifikované v hromadném hrobě v pražských Ďáblicích a který ke stejnému účelu užívali nacisté i komunisté. A také už deset let běží složitý proces, nad jehož konci by měl být Toufar jako mučedník blahořečený.
Čtěte také
Ale kupodivu teprve tento čtvrtek došlo k justiční nápravě. Pro někoho asi překvapivě lakonické a kusé. Když Krajský soud v Hradci Králové konstatoval: „Josef Toufar byl nezákonně zbaven osobní svobody minimálně od 28. ledna do 25. února 1950.“
Víc ovšem soud vlastně říct ani nemohl, neboť detaily Toufarova brutálního vyšetřování ve valtické věznici, a následného úmrtí v dnes už neexistující nemocnici v pražské Legerově ulici – tam o 19 let později skonal i Jan Palach –, nejsou dostatečně dokumentovány.
StB po tom žádné písemnosti nezanechala, aktéři zločinu nežijí a za života skoro nic konkrétního neprozradili. Takže vlastně ani přesně nevíme, jak komunistická tajná policie inscenovala takřečený Číhošťský zázrak, tedy pohyb kříže v kostele během Toufarova kázání koncem roku 1949.
Čtěte také
Ale je známo, že tato událost – údajný podvod na popud Vatikánu –, byla záminkou k rozsáhlé akci proti katolické církvi, tedy k věznění nebo internaci mnoha církevních činovníků, zákazu řádů, uzavření klášterů a tak dále.
Což vše původně mělo jakoby „ospravedlnit“´ veřejné doznání řadového duchovního z menší obce, zřejmě náhodně vybraného. Toufar se ale k instalaci jakéhosi kladkového zařízení, kterým měl z kazatelny kříž rozhýbat, přiznat nechtěl.
I když se po mučení účastnil v už bídném stavu natáčení filmového kvazi dokumentu z dílny StB. Krátce na to pak ale na následky bití zemřel. Konstrukce se sesypala, krátký film s odpudivým titulem Běda tomu, skrze něhož přichází pohoršení, působil kašírovaně. Rychle z kin zmizel a úřady celou záležitost na dekády zahalily neprostupnou tmou.
Vznikne film?
Jen na jaře roku 1968 vznikla o Toufarovi série článků v Lidové demokracii, deníku tehdejší Československé strany lidové. Tehdy by se ještě asi dalo leccos důvěryhodně dopátrat. A z článků pak v emigraci těžil spisovatel Josef Škvorecký pro svůj román Mirákl, titulem na Číhošťský zázrak odkazující. A ovšem zabírající zároveň i široké dění během Pražského jara.
Čtěte také
Mimochodem, v těchto dnech je hořce humorný román s podtitulem politická detektivka čten na pokračování na vlnách stanice Českého rozhlasu Vltava. A třeba dodat, že o Toufarovi nastalo po srpnové okupaci opět 20leté ticho.
Prolomené teprve pádem totality. A jaksi úředně, dá se říci, uzavřené čtvrtečním výrokem hradeckého soudu. Na Toufarův tragický osud se už ovšem nezapomene. A určitě je třeba nezapomínat na strašlivé nezákonnosti komunistického režimu.
Ostatně, o Toufarově životě a smrti se připravuje také celovečerní hraný film, na kterém se podílí Toufarův životopisec, básník a spisovatel Miloš Doležal.
Zatím je projekt ve stadiu zrodu scénáře. A ovšem nezbytného shánění finančních prostředků.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
