Ondřej Konrád: Jak se před třiceti lety lámal česko-slovenský chleba
Už je to poměrně dávno za námi a původní kontury poněkud vybledly. Ale přesně před třiceti lety, 17. července 1992, šlo o vypjatý moment, který stojí za připomínku. Tehdy totiž bratislavský parlament přijal Deklaraci o svrchovanosti Slovenské republiky. Čímž se dokořán otevřely dveře k zániku společného státu Čechů a Slováků.
Coby následek červnových voleb, po kterých vznikl na Slovensku kabinet nacionalisticky lehce mírnějšího Mečiarova Hnutí za demokratické Slovensko a národovecky vyhrocené Slovenské národní strany.
Čtěte také
A po krachu debat nad nějakou jinou formou pokračování, když Mečiarovy představy narazily na odpor Občanské demokratické strany, českého volebního vítěze na čele s Václavem Klausem. Kterému nejen v té chvíli měl leckdo za zlé, že z kruciálního rokování vynechal koaliční partnery ODA a lidovce.
Ještě na podzim, kdy už bylo takříkajíc vymalováno, znělo volání po plebiscitu, který by ukázal, co si většina občanů od Šumavy k Tatrám ve skutečnosti přeje. A jestli nedává politikům za úkol dál hledat cestu, jak federaci zachovat.
I když Mečiar s Klausem už koncem srpna ohlásili zánik Československa po známé brněnské schůzce těchto dvou alfa lídrů. Jenže volební programy HZDS ani ODS případný rozpad federace samozřejmě nezmiňovaly, takže měl požadavek referenda logiku. Jenže už ne šanci se prosadit. A postupem času se pro leckoho bolestný rozchod proměnil v oboustranně pozitivně vnímaný fakt.
Co se mělo stát, stalo se. Mladší generace tady i tam si nad tím hlavy nelámou už vůbec. A litovat po takových letech rozdělení v aktuálních obavách z kremelského vyhrožování někdejším satelitům? Jedna větší nebo dvě menší země v NATO, to přece vyjde nastejno.
Už i pan Václav
Ale zpět k 17. červenci před třiceti lety: téhož dne také oznámil abdikaci dosavadní federální prezident Václav Havel. Jemuž končil dvouletý mandát (sám si ho vymínil po prvých volbách roku 1990) a začátkem měsíce ho ve dvou bouřlivých kolech nezvolili slovenští poslanci Federálního shromáždění.
Čtěte také
Dalšího hlasování se Havel zřekl, ohlásil odchod a post opustil tři dny poté. I jemu to přesvědčení federalisté vyčítali: neměl se nechat znechutit a de facto ustoupit vypjatým nacionalistům. Kteří ale už prostě post federálního prezidenta odmítali naplnit kýmkoli. A pravda, Havlova demise pro mnohé Čechy znamenala stvrzení nevyhnutelného zániku Československa: už i pan Václav to uznává.
Ale mohlo absolvování dalšího ponižujícího kola ještě něco změnit? Například vzbudit masovou akci na podporu referenda? Asi těžko. V dané chvíli byl pro většinu určující Klaus s přímou zkušeností z handrkování s Mečiarem. Nechť si tedy jdou, když mermomocí chtějí.
V té atmosféře nic jiného nezbývalo. A Havel to musel tušit už rok předtím, když na něho coby zastánce federace brutálně zaútočil zfanatizovaný dav v Bratislavě. Tak to, byť zřejmě nerad, ale přece, přesně před třiceti lety zabalil. A nechal navždy koňsky větším hlavám politologů. Nebo už spíš vlastně historiků.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Související
-
Federace nebyla funkční. Musela by se reformovat forma soužití, ale nikdo nevěděl jak, míní Pehe
Volby před 30 lety otevřely cestu k rozpadu Československa. Proces rozdělení se podle Jiřího Pehe povedl. „Otázkou je, do jaké míry to bylo v souladu s ústavou,“ říká.
-
Kdyby se federace nerozdělila, pravděpodobně po sobě začneme...
Na Nový rok vyznamenal slovenský prezident pětadvacet osobností. Připomněl tak výročí čtvrt století od vzniku samostatného Slovenska a Česka. Mezi laureáty byli sym...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
