Ondřej Konrád: Do Senátu na buldozeru
Před pár dny tu šla mimo jiné řeč o osobách kandidujících do Senátu, které by si ho přitom přály vidět v plamenech. Aspoň podle svých slov.
Čtěte také
Ačkoli kdyby se jim podařilo skutečně usednout do některého ze sedmadvaceti, každé dva roky obměňovaných, křesel horní parlamentní komory, dost možná by se jim zalíbil tamní dost slušný plat. S možností se nadto nepředřít. Takže by třeba se zrušením lukrativní instituce až tak nespěchali.
Ostatně, když říkají, že jdou do voleb proto, aby v podle nich zcela hrozném Senátu působil aspoň někdo rozumný, připomíná to omluvy lidí vstupujících za normalizačních časů do komunistické strany. Kam po okupaci roku 1968 už nikdo nemířil z nějakého naivního idealismu. A pokud si snad přece myslel, že jde zevnitř cosi aspoň trochu brzdit, mýlil se šeredně.
Kroměřížské memento
Mluvě o komunistech, v Praze 5 za KSČM kandidující Petra Prokšanová ale asi idealistkou je, je prý dokonce odhodlána v případě úspěchu v Senátu „pracovat za minimální mzdu“ a peníze nad ni dávat na dobročinné účely. Tomu lze v jejím případě snad i věřit, akorát se toho těžko dočkáme, protože její šance jsou, jak se říká, „menší než malé“.
Čtěte také
Zbourat Senát by ráda i frýdecko-místecká kandidátka Nela Lisková, před dvěma roky podmínečně odsouzená „za nenávistné a manipulativní příspěvky“ na sociální síti nejen vůči místopředsedkyni a poslankyni Pirátské strany Olze Richterové, podle Liskové prosazující, aby Ukrajinci dostávali startovací byty, zatímco Češi si musí brát hypotéky.
Předsedkyně hnutí Nezlomní a cosi jako reprezentantka Doněcké lidové republiky u nás také vehementně volá po „deukrajinizaci a denacifikaci“. Vladimir Putin by se na ni jistě vlídně usmál.
Ani ona ale s mandátem v horní komoře počítat nemůže, a tak jako řada jiných svérázných kandidujících ovšem během kampaně bude vidět a slyšet. To je poměrně silná motivace. I s tím, že v některých volebních obvodech se lze i při menším zisku hlasů prodrat do druhého kola. A dokonce když, jak se říká, Pánbůh nebude doma, případně i zcela uspět.
Pokud se tedy například kandidáti bývalé vládní koalice navzájem v prvém kole fatálně neoslabí a dál nepostoupí. Jako se už roku 2022 stalo na Kroměřížsku. A snad se z toho tehdy selhavší strany dodnes drbou za ušima.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
