Lukáš Jelínek: Letošní senátní volby budou patřit k těm nejbouřlivějším
Dosud se vládní koalice chovala k Senátu v lepším případě jako k nechtěnému dítěti, v případě horším jako k otravnému hmyzu. Premiér Andrej Babiš (ANO) už jej také počastoval nálepkou „opoziční“. Stejné označení si koaliční politici oblíbili pro prezidenta a již padlo i vůči Ústavnímu soudu. Už jen zbývá roztřídit na „vládní“ a „opoziční“ občany.
Poté by mnozí mohli být překvapeni z toho, že koalici dala hlas zhruba jen třetina oprávněných voličů. Tím spíš by se měla snažit být tu pro všechny.
Čtěte také
Babiš se v ústavním systému příliš nevyzná, má ho za komplikovaný, a od toho odvozuje i vztah k horní parlamentní komoře. Navíc se v ní necítí komfortně, poněvadž nedisponuje většinou křesel a kritika se mu poslouchá špatně. Dokonce si ji plete s urážkami a dehonestací.
Od svého loňského návratu do premiérského křesla se v Senátu každopádně neukázal. Nedávno však na jeho adresu velkoryse prohlásil: „Pokud bude něco důležitého, tak si čas najdu.“
Vyrovnání sil
Přehlíživý přístup by patrně opustil, kdyby se rozložení sil v Senátu změnilo. Do jisté míry k tomu dojde začátkem října, kdy se přerozdělí 27 křesel. Hnutí ANO obhajuje jediný mandát, naopak šestadvacet jich obhajuje opozice.
Čtěte také
Není sice pravděpodobné, že by nevládní strany všechno projely na celé čáře a Senát připadl těm vládním, nicméně se dá očekávat vyrovnání sil.
Přesto se spolu ani tak nestřetnou koaliční a opoziční tábor, jako spíš nejsilnější subjekty vlády a opozice. Hnutí ANO zamítlo nápad na společné koaliční kandidátky a jeho uchazeči ve většině obvodů nastoupí do prvního kola sami za sebe.
Motoristé jsou připraveni je podpořit. Hnutí SPD poté, co se nepodařilo najít koaliční shodu, začalo hledat vlastní adepty, i když je zřejmé, že pohoří. A to ze stejného důvodu, proč zájemci o mandát z řad ANO podporu SPD odmítli.
Systém voleb nahrává umírněným
Dvoukolový systém nahrává umírněným kandidátům. Proto se babišovci pokusili najít oblíbené starosty, lékaře, učitele, zkrátka jedince s ideálním senátorským profilem. A takoví si příliš nechtějí zadat se stranou označovanou za radikální, krajně pravicovou či dokonce antisystémovou.
Čtěte také
Jsou obvody, zejména na Moravě a v pohraničí, kde by mohli do výsledků promluvit i nominanti SPD, ovšem ve druhém kole půjde koaliční sklizeň vesměs ve prospěch ANO.
Zatímco koalice si bude moci u senátních voleb do jisté míry ověřit, jak lidé vnímají její celostátní kroky, opozice může doufat, že jí zažehnou pomyslné motory do dalších soubojů. Menší opoziční strany to s ambicemi nepřehánějí: lidovcům, Pirátům i TOP 09 stačí na jejich spočítání prsty jedné ruky.
Naopak ODS staví 14 a hnutí STAN 13 kandidátů. Někde se opoziční partaje navzájem podpoří, ale v místech, kde je pravý střed silný, si troufají jít i proti sobě. Například v Praze nebo v Hradci Králové.
Bouřlivé volby
Někde tím mohou svoje šance oslabit až tak, že do druhého kola pronikne zástupce ANO a některý z nezávislých kandidátů. Když ale bude proti reprezentantovi koalice stát vyslanec občanských demokratů nebo Starostů a nezávislých, má podporu slabší z těchto stran prakticky jistou.
Z toho, jak partajní sekretariáty přistupují k volbám do Senátu, je poznat, že si jejich význam plně uvědomují. V éře, kdy sledujeme snahu vládních politiků oslabit veřejnou kontrolu i participaci názorově odlišných ústavních činitelů na klíčových rozhodnutích, můžeme čekat, že koaliční tábor bude chtít podporu pro své kroky, zatímco opozice bude argumentovat potřebou vyvažovat.
Nepřekvapí pak, když se letošní senátní volby stanou jedněmi z nejbouřlivějších a nejbedlivěji sledovaných v české historii.
Autor je politický analytik
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
