Ondřej Konrád: Chtělo by to mírnější emoce

Ale rovněž pomyslné lopaty v jejich rukou zatím nevidíme, zato slyšíme vcelku ostré výroky a repliky. Kupříkladu po středečním rokování opozičně většinového Senátu, který se disciplinovaně sešel v polovičním počtu a v poměru k velikostem jednotlivých klubů a vystupující nechodili ke společnému mikrofonu, ale mluvili z lavic a v rouškách.

Čtěte také

Ondřej Konrád: Učí se i stát chybami? Na další není čas

Ale jinak se zvlášť někteří neomezovali a vláda to od nich za postup v posledních týdnech schytávala. Speciálně pak premiér, viněný z nekoncepční improvizace, nabobtnalé sebeprezentace, z neodůvodnitelného otálení zřídit krizový štáb i z toho, že do jeho čela nepostavil logicky ministra vnitra, neboť je z druhé vládní strany, ale náměstka ministra zdravotnictví, které má v rukou hnutí ANO.

„Kdyby existoval Ústřední krizový štáb od začátku, ministr zdravotnictví nemusel zřizovat skupinu, která shání ochranné pomůcky,“ řekl mimo jiné novopečený šéf horní komory, občanský demokrat Miloš Vystrčil. Následně osočený Andrejem Babišem (ANO), že „svým vyjadřováním dělá všechno pro to, aby nám Čína ty dodávky nedala.“ A aby to bylo jasnější, premiér dodal, že předseda Senátu „a celá opozice stále kritizovali Čínu a díky panu prezidentovi a jeho kontaktům máme dneska na cestě dodávky.“

Privátní kontakty a provize

Čtěte také

Petr Hartman: Generál Babiš válčí s koronavirem

Přičemž ale podle kuloárních informací je věc složitější, nebo spíše delikátnější. A ministr zdravotnictví s objednávkou v Číně nepochodil proto, že „neměl potřebné kontakty“, o nichž se zmiňuje naopak snad úspěšný ministr vnitra Hamáček (ČSSD), a mělo nejspíš jít o kontakty privátní, snad v nich hrál roli pan Tvrdík, možná i nějaké známosti hlavy státu a podobně.

Podle všeho se ale hlavně za dodávky muselo nakonec platit ne docela korektně, nýbrž státní bance nezbylo než přivřít oči nad asi docela velkou provizí pro čínské dodavatele. Což je zvlášť pikantní, protože přece jde o komunistickou zemi, ve které se ovšem, jak vidno, podniká velmi dravě, na všechny způsoby a s marx-leninskými idejemi to zrovna nesouvisí.

Brzdit na všech stranách

Babišovu nakvašenou odpověď směrem k Senátu tedy můžeme brát přinejmenším s rezervou. A také s vědomím, že ho spíš nadzdvihl lídr tamní lidovecké frakce Šilar, podle něhož tak jako druhdy komunisté potlačovali nepohodlná fakta ve prospěch své ideologie, tak nyní „potlačuje fakta sebestřednost a názory psychopata, který je premiérem této země.“ To zní jistě nepříjemně, ale skutečný formát by to měl přejít.

Ondřej Konrád|foto: Khalil Baalbaki,Český rozhlas

Někteří členové vlády ale doposud i mnohem mírněji formulovanou kritiku zcela odmítali a tvářili se, že vše dělají skoro dokonale. To společně s premiérovým neodoláním vystupovat na brífincích každý den, předlouze a často i s podružnějšími informacemi zas vyvolává u opozice jisté podráždění, které občas vytryskne v mocnějším proudu, což jsme viděli v Senátu. Ale jak to kdysi hlásaly cedulky ve výčepech? To chce klid! Něco na tom je. I když to Josef Švejk nikdy neřekl. 

Autor je komentátor Českého rozhlasu