Ondřej Konrád: Budoucnost KSČM

Což zjevně nesouvisí s tím, že korejští komunisté vládnou na severu poloostrova sedmou dekádu a čeští a moravští jsou toliko parlamentní stranou se zastoupením v obou komorách (v senátu drží nyní jedno křeslo, zato ve sněmovně 33), mají slušnou řadu starostů, hejtmana na Děčínsku a tři europoslance. A pokud jde o případný podíl na centrální moci, pak také takřka nulový koaliční potenciál.

Stabilně se sice drží na třetí příčce sněmovních subjektů, jenomže s nimi nikdo do koalice nechce a ostatní parlamentní strany si zvykly, že mají vedle sebe v podstatě plonkové komunisty, užitečné aspoň ČSSD v různých hlasováních. A nic neukazuje na to, že by se cokoliv mělo změnit – ani že KSČM výrazněji povyroste, či naopak pohubne, ani že se natolik promění, aby se s ní dalo počítat při sestavování majority.

A jelikož i příští 4 roky zůstane předsedou Vojtěch Filip, zaujímající tento post od roku 2005, nelze od KSČM skutečně čekat nic převratného. Stranický i parlamentní matador totiž porazil o zhruba 50 hlasů protikandidáta Josefa Skálu, představitele radikálnějšího křídla.

Většina delegátů patrně usoudila, že je jim milejší Filip se svým obratným manévrováním, z něhož řada straníků profituje, než ve vysoké politice nezkušený Skála. Ten by kolem sebe zřejmě prudčeji čeřil hladinu a slyšitelně upozorňoval na to, že má KSČM přece v programu vzkříšení socialismu, jemuž, jak se praví ve sjezdovém dokumentu, nebyl v minulosti poskytnut dostatečný čas, zatímco většina národa si myslí, že ho měli komunisté až až.

Sjezd KSČM, Vojtěch Filip|foto: Filip Jandourek

Filipova strategie moc na KSČM vlastně neupozorňovat a v klidu těžit ze stabilního elektorátu by se dala označit rčením o bližší košili nežli kabátu. Skála, který se aspoň stal místopředsedou pro ideologické otázky, v kandidátském proslovu hovořil o nutnosti podstatně větší aktivizace strany a vymanění se z pozice béčka sociální demokracie.

Jenomže na výraznější akceschopnost KSČM nemůže myslet, jestliže se po léta spoléhá na voliče trpící sentimentem po časech vševládné KSČ. A těžko osloví mladou levici, která u nás nesporně existuje, ale která by se identifikovala spíš se stranou aspoň navenek znatelně modernější, jakou je v jejích očích například řecká Syriza, vedle níž se KSČM a její sympatizanti jeví chtěj nechtěj jako relikt minulosti.

Na druhé straně je pravidelný zisk nikoli nepodstatného počtu mandátů čímsi, co ostatním stranám nemůže dát klidně spát. Nepochybně by uvítaly, kdyby se KSČM stala subjektem takříkajíc „použitelným.“ S Filipem v čele ovšem nebude. S bývalým svazáckým funkcionářem Skálou by to pak zase bylo patrně ještě méně představitelné. Jinými slovy, KSČM se dříve či později bude muset začít proměňovat. Bez příchodu nové krve to ale nenastane. A tu prozatím není odkud brát.