Ondřej Konrád: Bagatelizace prezidentských žeber
Za totality kolovala anekdota, ve které si americký a sovětský prezident navzájem ukazují státní pokladnice. Americká je samozřejmě v pevnosti s vojenskou posádkou, zatímco sovětská v dřevěné barabizně s visacím zámkem uprostřed pusté pláně. A když se nad tím Američan podivuje, Sovět odpovídá: „Ale náš největší poklad je lid. A ten my si důkladně hlídáme!“
K tomu třeba podotknout, že ve skutečnosti komunisté nejbedlivěji střežili informace o zdravotním stavu svých nejvyšších. Coby takřka nadlidí, na které jsou neduhy krátké. Křiklavý je případ třídenního utajovaného umírání Stalina. Ale máme i vlastní.
Čtěte také
Když mezi lidem šířené dohady o špatném stavu prezidenta Svobody, který se delší dobu veřejně nezjevoval a už před tím vypadal křehce, potvrdil roku 1975 na míru situaci ušitý ústavní zákon Svobodovo funkční období ukončující.
A o mozkových příhodách a infarktech, natož pak o podružnějších stonáních mnoha soudruhů se národ nikdy nedozvěděl nic.
Nákresy a zemlbába
S čímž pak ostře kontrastovaly detailní zprávy o rozličných potížích a jejich řešení polistopadového prezidenta Havla. Dokonce s podrobnými nákresy kolik je nezbytné odstranit z jeho plic. Hlavě státu to jistě bylo nepříjemné, ale považovala úplnou otevřenost v nové době za správnou.
Čtěte také
A samozřejmě se tak předcházelo zveličujícím fámám. Vždyť když Havel ležel po zásadním zákroku ve fakultní nemocnici na Karlově náměstí, bulvární televize měla do jeho pokoje permanentně namířenou kameru.
Další kontrast pak přineslo dlouhodobé bagatelizování zdravotní kondice prezidenta Zemana jeho podřízenými. Což vyvrcholilo zprávou mluvčího, že si hlava státu na jednotce intenzivní péče pošmakovala na vinné klobáse s kaší a zajedla to zemlbábou, nebo čím.
Vrátili jsme se v tomto ohledu do starých časů? Anebo spíš byli svědky cynického výsměchu do očí veřejnosti. To je celkem jedno, především to bylo nepřijatelné.
Málem jako Athos
Informování kanceláře dalšího prezidenta Pavla o jeho květnové menší motocyklové nehodě, je sice z jiného soudku. Ale přece jen situaci poněkud vylepšovala: že se totiž vlastně nic moc nestalo.
Čtěte také
Jenže se nyní prostřednictvím uvolněného TV rozhovoru náhle od prezidenta dozvídáme, že si po pádu v malé rychlosti zlomil čtyři žebra. Což tak úplně bagatelní není.
Nemluvě o hned tak neodeznívajících silných bolestech. Však bylo krátce po tomto incidentu znát, jak se v přímém televizním přenosu prezident chová opatrně při gratulaci v šatně hokejových mistrů světa. A že má přes jedno předloktí přehozenou jakousi tkaninu, možná zástavu.
Kdyby mu ovšem v té chvíli vítězstvím rozpumpovaný pořízek Gudas zapumpoval nadšeně oběma rukama, mohl se prezident skácet jako zranění skrývající Athos po podobně euforickém výlevu pana de Tréville ve třetí kapitole Tří mušketýrů. To by byl poprask!
A kancelář by měla zbytečně z ostudy kabát. Neboť nešlo o nic vážného, prezident nechtěl věc před cestou na Blízký východ rozdmýchávat, ale mělo se říct, oč jde.
A že mu lehké zranění ve vykonávání státnických úkolů nebrání. A zabránit tak naopak budoucím tendencím dělat z případných prezidentských komárů velbloudy.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
