Libor Dvořák: Jaderná Ukrajina?

Článek v Timesech znovu poskytl podnět k položení otázky, zda se Ukrajina opravdu může znovu stát jadernou mocností, když se tohoto práva v duchu Budapešťského memoranda z roku 1994 vzdala. Odborníci, kteří si článek pročetli, jsou skeptičtí. Ukrajinské ministerstvo zahraničí ostatně podobná tvrzení vzápětí popřelo.

Čtěte také

Marek Hudema: Má Ukrajina plán B?

Ale k věci: Kdyby Kyjev potřeboval v nouzi ruský postup zablokovat kupříkladu po zastavení americké vojenské pomoci, teoreticky by byl schopen během pár měsíců vyvinout jednoduchou plutoniovou hlavici, k jejíž výrobě by použil vyhořelé palivo ze svých jaderných elektráren.

Ta by se podle odborníků nápadně podobala americké hirošimské pumě Fat Man a vyrobit něco takového 80 let po premiéře by bylo snadné. Vedoucí oddělení ukrajinského Národního ústavu strategických výzkumů Oleksij Ježak si myslí, že podobná zbraň by stačila ke zničení ruské vojenské základny či důležitých strategických objektů.

Řešení, které by spolehlivě změnilo situaci

Mimochodem – pan Ježak tyto své argumenty shrnul ve studii nazvané Jaderná varianta Zelenského. Ukrajina je pár měsíců od získání bomby. Což ovšem ani zdaleka není tak jednoznačné.

Čtěte také

Libor Dvořák: Zelenského vítězný mírový plán s otazníky

Čistě technicky by Ukrajina na zpracování vyhořelého plutonia z jaderných elektráren, jehož má asi sedm tun, musela nejdřív postavit příslušnou výrobní kapacitu. Ta by se buď stala jedním z cílů nepřítele, anebo by se – v případě podzemní varianty – neúměrně prodražila.

Na všechny tyto spekulace okamžitě odpovědělo ukrajinské ministerstvo zahraničí. Jeho představitel Heorhyj Tychyj na síti X uvádí: „Ukrajina respektuje Dohodu o nešíření jaderných zbraní. To znamená, že podobnou výzbroj nevlastníme, nevyvíjíme ani se nesnažíme ji získat. Ukrajina úzce spolupracuje s MAAE, což využití jádra pro vojenské účely vylučuje.“

Libor Dvořák|foto:Věra Luptáková, Český rozhlas

K celému problému už se vyslovil i známý poradce šéfa ukrajinské prezidentské kanceláře Mychajlo Podoljak. Ten zdůrazňuje, že „kdyby to opravdu bylo řešení, které by spolehlivě změnilo situaci na frontě, mohli bychom o tom bez ohledu na jakékoli právní a diplomatické aspekty uvažovat; jenže tohle není krok, s jehož pomocí bychom dokázali průběh války zvrátit“.

Faktem ovšem je, že harašení jadernými zbraněmi na obou stranách začíná tehdy, kdy se jedné z nich momentálně vojensky nedaří. Pevně doufejme, že na slovní pohrůžky tohoto typu se vše omezí i do budoucna.

Autor je komentátor Českého rozhlasu