Ondřej Konrád: Anachronické dojetí nad ČSA

Čtěte také

Polední publicistika: Izraelská odveta Íránu. Konec samostatné ČSA. Diskuze o střídání času

Mnohdy i proto, že představují symbol jisté éry. Což rozhodně platí i o Českých aeroliniích, mizících tento víkend po stojedna letech existence ve fúzi pod značkou Smartwings.

Nerealistické nákupy

Ale mladší generace spíš ani neví, že ČSA existovaly. Naposled o nich také bylo víc slyšet v letech 2003 – 2007, kdy jim šéfoval exministr obrany Tvrdík, který mínil lehce skomírající společnost pozvednout pořízením flotily airbusů, což se ale ukázalo nerealistické.

ČSA se ocitly v problémech, z nichž už je nedostaly žádné kroky, včetně přechodného vstupu jihokorejské společnosti. Asi poslední úder pak dostala firma za covidové pandemie, kdy téměř úplně zůstala stát osobní přeprava. A asi mají pravdu ti, podle nichž ČSA neměly po roce 1989 zůstat tak dlouho v rukou státu.

Čtěte také

Ondřej Konrád: Viditelná čínská zpátečka

Jenomže ten je považoval za jistý symbol našeho meziválečného vzestupu, na který se mělo navazovat, což se ale obecně dařilo jen sporadicky, a nejlépe v případě mladoboleslavské Škodovky, kterou ještě před rozpadem federace český premiér Pithart dokázal šťastně dostat pod křídla obřího Volkswagenu.

Dávno zmatnělý lesk

Aerolinie ale nejsou automobilka, nevyrábějí, nýbrž poskytují služby. A ČSA v obrovské světové a dynamické konkurenci prostě neuspěly. Můžeme se nad tím dojímat a vzpomínat, že druhdy značka měla jistý lesk.

I když ten samozřejmě zmatněl už po roce 1948 a i když ČSA jistě měly i dál kvalitní kapitány, piloty a pozemní personál, prostě se staly jednou ze světově méně významných společností a létaly primárně stroji sovětské výroby jen do některých destinací, povětšinou ideově spřízněných, jako třeba na Kubu.

Ondřej Konrád, moderátor a komentátor Českého rozhlasu Plus|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

A to ještě v té době bylo s aeroliniemi spjaté také dost frekventované ruzyňské letiště, dnes už dávno samostatná jednotka. 

Dohnat čtyřicetiletou ztrátu bylo v tomto případě příliš obtížné a zřejmě nikdo nevěděl jak. Takže jisté dojetí sice můžeme aktuálně prožívat, ale vlastně je dost anachronické. 

Autor je komentátor Českého rozhlasu