Ondřej Konrád: Alternativa pro zamini

18. září 2018

Je poziční válka o ministerstvo zahraničí u konce a prezident opět triumfuje? Na prvý pohled to tak vypadá. Ale možná jen pokud jde o čistě formální stránku věci.

Když zhruba dva měsíce po jmenování vlády bez skutečně obsazeného křesla šéfa zahraničního resortu prohlásil náhle premiér, že nechápe, co vlastně na ministerstvu dělá politický náměstek a zároveň ještě pořád i europoslanec Miroslav Poche, a že vnímá jeho tamní působení jako „velmi negativní“, zdálo se být lidově řečeno vymalováno.

Příliš silný tandem

Petr Hartman: Hamáček prohrál boj o jmenování Pocheho

Předseda ČSSD Jan Hamáček

Když nechcete bojovat, musíte ustoupit. Platí to i pro Jana Hamáčka. Ten dosud vyčkával, zda se soupeř sám nevzdá.

Tedy že předseda ČSSD Hamáček definitivně Pocheho do funkce neprosadí. Když kvůli tomu Andrej Babiš nejen odmítá podávat kompetenční žalobu na prezidenta, a navíc se na stranu hlavy státu otevřeně přidal. Více méně i proto, že hodlá zahraniční politiku dělat pokud možno sám. Právě proto mu mohl vyhovovat stav, kdy řádného ministra Hamáček pouze zaskakoval.

A názory náměstka Pocheho na některé otázky (hlavně na onu migrační, Babišem vyhroceně viděnou) mu mohly být víceméně jedno. Ale asi si také uvědomoval, že mít dlouhodobě neobsazené křeslo šéfa diplomacie vypadá v mezinárodním kontextu mnohem podivněji, než když vládl půl roku s prvním kabinetem bez důvěry sněmovny. A pár týdnů před komunálními volbami patrně usoudil i Hamáček, že bude lépe kartu Poche aspoň na čas odložit a mírně zklidnit atmosféru uvnitř strany.

Ministerstvo členské země 

Výběr širší veřejnosti neznámého resortního náměstka Tomáše Petříčka, který býval například Pocheho asistentem v Evropském parlamentu, je tedy svým způsobem Hamáčkovo přijetí neústupné reality. Ale zatím nic nesvědčí o tom, že by se měl Poche z ministerstva poroučet, i když Babiš na to možná bude tlačit. Jenže Hamáček se nebude chtít dát a oba pánové se vzájemně potřebují.

Ondřej Konrád

Nepříliš zkušený Petříček se pak ocitne v nezáviděníhodné pozici, když premiér a zase o dost jiným směrem prezident mají vlastní zahraničně politické ambice. A Petříček se jeví spíš jako člověk se sklonem držet dosavadní typicky sociálně-demokratickou, tedy prounijní linii Černínského paláce. Však se Hrad také do jeho jmenování zatím nijak nehrne.

Spustit audio